LIBROVÁ BANKOVKA Předchůdce slavné mince
Roku 1694 založil anglický král Vilém III. nový bankovní ústav The Governor and Company of Bank of England, později zkrácený na Bank of England.
Hlavní úlohou této instituce bylo především zajištění finančních prostředků na vedení války proti Francii.
Záhy po svém vzniku začala banka emitovat směnky za uložené vklady podobné těm, které upisovali zlatníci. Směnky byly zprvu psány ručně na bankovní papír signované úředníkem. Později se pak přešlo na tištěné bankovky. Roku 1696 bylo rozhodnuto nevydávat bankovky nižší než 50 £ díky čemuž se využívaly především zámožní měšťané, šlechtici a obchodní společnosti. V průběhu 18. století banka postupně přešla na bankovky ve formě tiskopisů, kdy první číslice byla tištěna a další se již dopisovaly ručně. Zprvu se vydávaly hodnoty od 20 do 100 liber. V roce 1759 ale nedostatek zlata zapříčiněný sedmiletou válkou donutil banku po prvé vydat bankovku po 10 £. Roku 1793 si poté válka proti revoluční Francii vynutila nový nominál po 5 £. V první polovině 19. století prudce vzrostl státní dluh. Zatímco v roce 1700 činilo zadlužení 1,2 milionu liber, tak koncem napoleonských válek se vyšplhalo až na
850 milionu liber. Následkem toho došlo k omezení plateb v bankovkách ve zlatě, které trvalo až do roku 1821. Jako kompenzace nedostatku drobných mincí začala poté banka od roku 1797 emitovat 1 a 2 librové bankovky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.
Týden života Zamyšlení namísto úvodníku
Stará židovská poučka tvrdí, že za dukát lze žít v kterékoliv zemi na světě jeden týden. Pokud máte pocit, že nejbezpečněji jsou peníze uložené v kartičce z plastu popřípadě z jiného spalitelného materiálu, nemusíte číst dál.
Reklama vás nejspíš přesvědčila o jistotě nejrůznějších fondů či způsobů spoření na takzvaně celý život. Existují státy, ve kterých lze podobnému tvrzení s jistou mírou opatrnosti věřit. Jak se však připravovat na budoucnost v zemi, která každých dvacet let mění nejen svůj název, ale také hranice, státní zřízení, spojence a to vše dobarvuje
měnovými reformami různé intenzity? Přemýšlím, kdy naposledy v našich končinách mohly penzijní fondy splnit to, co svým klientům naslibovaly? Kdy naposledy mohl být předán majetek přes dvě generace? Kdy naposledy mohli vnuci navazovat na práci svých rodičů či dokonce prarodičů?
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2011.
