KOMORY 10 000 FRANKŮ Rozbor bankovek Pick#14 a Pick#19 [1-2]
Komory, oficiálně Komorský svaz (francouzsky Union des Comores, arabsky ), رمقلا داحتا do roku 2002 Islámská federativní republika Komory.
Komory jsou ostrovní federativní republika v Indickém oceánu, ležící na severním konci Mosambického průlivu mezi Mosambikem a Madagaskarem nedaleko pobřeží východní Afriky. Patří mezi několik ostrovních států Afriky.
Komorský frank (arabsky يرمق كنرف, francouzsky franc comorien) je měnovou jednotkou uvedeného ostrovního státu Komory. Název frank má komorská měna společný s měnami několika dalších afrických států, které bývaly francouzskými nebo belgickými koloniemi (Džibutsko,Kongo nebo Guinea). ISO 4217 kód franku je KMF (=také někdy CMF). Poměrně zažitou zkratkou nebo symbolem pro frank je také Fr. Jedna setina franku se nazývá centime, v oběhu se však žádné mince v centimových hodnotách nevyskytují. Z hlediska historie se komorský frank zařazuje k celé plejádě měnových jednotek afrických států, u kterých se moderní notafilie datuje buď od ukončení kolonizace nebo vyvázání se ze závislosti na některém, většinou evropském státu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (10) Klasicismus a empír – návrat k střízlivosti a uměřenosti
Jako každá pozdní slohová fáze, tak i končící barok se větvil a odumíral.
Jedna část vyrostla do zdrobnělého rokoka, druhá si naopak uložila přísnost a návrat ke klasickým hodnotám. Z té druhé vznikl nový sloh, klasicismus, který heraldice přinesl zjednodušení, oproštění od dekorací a tedy jisté ozdravění. Dá se vysledovat i na erbech mincí a medailí. Antickou inspiraci najdeme nejen v obecné snaze po klidu a harmonii, ale i v přímých citacích antických postav a symbolů.
Nevěsta se s ustrnutím dívala za odcházejícím důstojníkem. Pak se stejným úžasem pohlédla na hrst dukátů, který jí před chvilkou dal, spolu s gratulací ke svatbě. Bílý důstojnický kabát ještě ani nezmizel za rohem, když se mezi svatebčany stále hlasitěji ozývalo: „To byl určitě on! Ano ano, opravdu, byl to sám císař Josef!“ Toho listopadového dne roku 1778 se Josef II. v Benešově nad Ploučnicí zase jednou objevil ve své oblíbené roli. Rád jezdil inkognito po vsích a městečkách, aby poznával monarchii takříkajíc „zdola“. Tu obdaroval novomanžele, tam vyoral zapůjčeným pluhem brázdu na poli, jinde pochválil děti ve venkovské škole za správné odpovědi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
