ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (29) Známky mlýnů
Mletí obilí doprovází lidstvo po několik tisíciletí.
Od drcení obilí na plochém kameni malým ručním kamenným drtidlem v neolitu vývoj dospěl k současným moderním plně mechanizovaným a automatizovaným mlýnům.
Ačkoliv má mlynárenství v Čechách dlouhou a starou tradici1, nejsou u nás zatím doloženy historické mlýnské známky, jaké jsou známé kupříkladu z Německa2 či Slezska3. Kovové známky, které se u nás v některých mlýnech užívaly, nemají zpravidla spojitost se samotnou mlýnskou výrobou. Dokládají však jiné podnikatelské aktivity a zemědělskou výrobu některých mlýnů. Jedním z hledisek při členění mlýnů jsou zdroje hnací energie. Nejstarším byl mlýn tažný, jehož pohonem byla síla zvířat, později se využívala energie větru a vody, od minulého století přišly na řadu pára a spalovací či elektrické motory. V českých zemích převládaly vodní mlýny, které se zejména v XIX. století rozšířily do značného množství. Ottův slovník naučný4 uvádí koncem roku 1890 v Čechách 6882 mlýnů, 2503 na Moravě a 650 ve Slezsku. K tomu ještě 573 mlýnů provozovaných „po továrensku“, celkem tedy 10 608 mlýnů. Mlýny byly tehdy na každém vodním toku, počínaje lučními potůčky. Řada jich zanikla, když se na přelomu století začala vozit laciná mouka z Uher umletá v parních velkomlýnech. Na snižování počtu malých vodních mlýnů, často odkázaných na rozmary počasí, měla dopad i domácí konkurence. S mlýny s válcovými stolicemi (americký mlýn, válcový mlýn, automatický mlýn, strojní mlýn, umělý či umělecký mlýn, jak se nazývaly) se nemohly měřit. Přesto je ještě v období první Československé republiky uváděn5 poměrně velký počet mlýnů, v sezóně 1923/1924 bylo v činnosti 10 221, v letech 1933/1934 pak 9220 mlýnů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
Třídění malých grošů Historie problematiky
Malé groše již v minulosti vedly některé badatele k pokusům o jejich systematické řazení
a ke snaze o vytvoření stále dokonalejšího a úplnějšího monotématického přehledu těchto
mincí.
Ohlédneme-li se zpět, zjistíme, že tyto pokusy o soupis typů a variant malých grošů
se v domácím českém prostředí periodicky opakují přibližně ve třicetiletém cyklu. Autoři,
kteří se již v minulosti zabývali určením a popsáním typů a variant malých grošů, vycházeli ve svých pracích z různých pohledů na tyto mince. Jejich úsilí bylo zaměřeno na hledání metodiky třídění malých grošů a pokusy o jejich systematické rozdělení.
Je zajímavé, že první pokus o systematické roztřídění malých grošů neodstartoval v Čechách. Jako první se na pomyslné startovní čáře objevil numismatik Viktor Hohlfeld se studií Böhmische Weiss und Maley Groschen, která začala na pokračování vycházet od roku 1879 ve Vídni v Nentwichově časopise Numismatische Blätter. Tento časopis po roce 1880 zanikl a tak práce zůstala nedokončena. Viktor Hohlfeld tak stačil zveřejnit celkem 94 typy a varianty malých grošů z první čtvrtiny Rudolfovy vlády, tzn. z období 1577–1585. Prvním českým příspěvkem, kde dochází k podrobnému popisu typů a variant je článek Viktora Katze, otištěný ve Věstníku Numismatické společnosti česko-slovenské (ročník III, č. 2, pořadné čís. 6, vydané v Praze, v prosinci 1921). Vzpomínám, že mnozí sběratelé českých minci kopii dvojstránky s Katzovými tabulkami malých grošů nosili neustále při sobě jako vzácnou a praktickou pomůcku ještě mnoho let po vydání Janovského kartotéky. Hubert Janovský, voják z povolání a český numismatik se celý život věnoval českým vládním mincím doby tolarové. V roce 1933 vydal společně s Josefem Dobrým Seznam českých vládních mincí, který se stal základním kamenem jeho celoživotního díla České vládní mince – kartotéka novověku 1526–1856 vydaného Numismatickou společností československou v Praze roku 1948.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
