Jak nekoupit falzum 3. část
K tématu falešných mincí se vracím daleko dříve, než jsem očekával.
K napsání dalšího pokračování mne přiměla skutečnost, že na
numismatickém trhu se začala objevovat falza vzácných československých
mincí. Mají svůj původ v Číně, kde jsou legálně průmyslově vyráběna,
protože jejich výroba stejně tak jako výroba mnohých jiných padělků není
dle tamních zákonů trestná. Jsou spolu s velkým množstvím raritních mincí
mnoha států celého světa oficiálně nabízena ke koupi na internetu, a to na
adrese internetového obchodu www.jinghuashei.com.
Případný zájemce si může vybrat především z obrovské nabídky mincí USA, a to od dolarů z let 1794 až 1804 přes různé půldolary, čtvrtdolary, 20centy, dimy a půldimy, tří a dvoucenty, měděné a stříbrné centy 1792 až po zlaté dvaceti-, deseti-, pětia dvouapůldolary.
Sběratelsky zajímavé jsou pro české numismatiky i ražby německé. Z nich jsou nabízeny různé 2tolary, např. augsburský 2tolar 1645 s titulem Ferdinanda III., KM:77, Dav.:5039, bavorský svatební 2tolar Ludvíka I. z roku 1842, KMG.:431.1, hannoverský 2 tolar/3 ½ gulden Jiřího
V. 1855 B, KMG.:229 nebo pruské 2 tolary 1841 A, 1842 A. Lze koupit i německé koloniální ražby, konkrétně 5 marku 1894 Nová Guinea nebo 2 marku 1893 a 1894, obě Německá Východní
Afrika.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2011
120 let korunové mince Jakou korunou se u nás platilo
Na letošní rok připadá zajímavé numismatické jubileum. Uplyne totiž přesně sto dvacet let, od doby, kdy se naší měnovou jednotkou poprvé stala koruna.
S různými přívlastky (koruna česká, československá) platili touto jednotkou občané českého území od roku 1892. Vzhledem k situaci v eurozóně to vypadá, že se v nejbližší době nic moc nezmění. Jak dlouho ale bude platit koruna dál, to říct neumíme, ale můžeme se ohlédnout za její historií.
Pokud chceme historii koruny zmapovat pečlivě, musíme jít ještě dál, před rok 1892, kdy došlo k významné měnové reformě. Císař František Josef I. sáhnul k měnové reformě naposledy v roce 1857. Zlatníková měna byla zaběhlá a zdánlivě všem vyhovovala. Jenže koncem sedmdesátých let se ukázal jeden vážný problém. Protože rakouská měna byla založena na krytí oběživa stříbrem, projevil se ve státní ekonomice jeden závažný problém. A tím byl měnící se poměr ceny zlata vůči stříbru. Ze stříbrných zlatníků, které sloužívaly jako kurantní platidla plně kryjící svou nominální hodnotu cenou obsaženého stříbra, se de facto staly kreditní mince. A tak se stalo, že zlatník ražený v roce 1892 (který měl teoreticky mít hodnotu 100 krejcarů) obsahoval v přepočtu na výkupní cenu drahého kovu pouze 63, 33 krejcaru. Svou nominální hodnotu kryly pouze zlaté mince tohoto systému. Stát potřeboval, kvůli zahraničnímu obchodu i vyváženosti vlastní ekonomiky, přejít ke stálejší komoditě, která by měnu kryla. Tou bylo přirozeně zlato.
Běžného občana se měnová reforma prakticky nedotkla. Jednalo se o makroekonomickou záležitost. Ceny, výplaty a podobně zůstaly na stejné úrovni, občan si musel jen zvykat na odlišné počítání. Jeden zlatý platil nově dvě koruny a krejcar dva haléře.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
