KLOBOUKY A JEDNOROŽCI: Skotské zlaté mince 1329–1702
Skotsko je dnes, alespoň z numismatického hledika, považováno za nedílnou součást Spojeného království a to, že téměř 600 let mělo své vlastní ražby jako by bylo zapomeuto.
Skotské oběživo zpočátku inspirované Anglií se pod francouzským vlivem rozvinulo ve svébytný ekosystém tvořený měděnými, stříbrnými a zlatými ražbami. Postupná devalvace skotské libry a narůstání kontinentálního vlivu vedlo ke vzniku podivuhodných zlatých nominálů.
David II. – Robert III.
Skotské království se dočkalo vlastních mincí až po více než sto letech od svého sjednocení. A mohla za to Anglie. Roku 1136 vytáhl skotský král David I. s armádou na jih, aby pomohl své neteři Matyldě proti uchvatiteli anglického trůnu Štěpánovi. Cestou se mu podařilo obsadit Carlisle s mincovnou a blízkými stříbrnými doly. David zde nechal razit první skotskou minci, stříbrný penny, podobný těm anglickým. Skotské mince následovaly anglické váhové standardy takže obě měny mohly obíhat společně až do roku 1373. I první skotská zlatá mince vděčila za svůj vznik Anglii, kde Edward III. úspěšně zavedl zlaté mince roku 1351. Tou dobou se u anglického dvora nacházel v zajetí David II. (vládl v letech 1329-1371), který se nechal inspirovat a po svém propuštění v roce 1357 nechal vyrazit zlatý noble.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
Jan Rolenc Specialista na slezské mince
K velkým znalcům historie slezského mincovnictví patří teprve čtyřiadvacetiletý student Jan Rolenc z Havířova.
O numismatiku se začal zajímat už v dětství, na slezské ražby se specializuje od roku 2008.
Sběratelství v jeho pojetí není pouhé statické hromadění mincí. Numismatik má mít především znalosti: o místě a době vzniku mince, o technologii tehdejší v ýroby i o historických
souvislostech. To jsou pravidla, kterými se řídí student Slezské univerzity v Opavě Jan Rolenc. Sběratelství považuje za dynamický koníček, a proto, v ybaven fotoaparátem
a poznámkov ým blokem, neváhá v yrážet do širokého okolí, aby navštěvoval historické objekty nebo pátral v zaprášených archivech. „Už jako dítě jsem obdivoval zahraniční mince, které vozili z dovolených většinou strýcové. Zlom nicméně nastal před osmi lety, kdy v Havířově otevřeli numismatickou prodejnu, a já jsem byl šokován, že třeba vídeňské feniky,
mince z patnáctého století, se dají pořídit za pouhou stokorunu,“ zavzpomínal na událost, která odstartovala jeho odborný zájem. Právě zmíněné „drobáky“ se staly základem Janovy první sbírky, z níž mu ovšem dnes už mnoho nezbylo.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
