Jan Jiskra z Brandýsa Český vojevůdce v uherských službách
Když se na jaře roku 1434 rozhodovalo u Lipan o osudu husitské revoluce, měl boj pro většinu příslušníků radikálních polních vojsk existenční nádech.
Jinak než se zbraní v ruce se živit nedokázali a mnohdy ani nechtěli. Věhlas českých bojovníků byl naštěstí tak velký, že se přes stigma kacířství stali ceněnými na řadě evropských bojišť. Největší kariéru v cizích službách nicméně učinil šlechtic, který v husitském období bojoval na straně katolíků – Jan Jiskra z Brandýsa.
Jan Jiskra se objevuje poprvé v pramenech na počátku třicátých let 15. století. Tehdy byl leníkem olomouckého biskupa, měl tedy propůjčen drobný statek protislužbou za vojenské povinnosti. Více o Jiskrovi slyšíme v kritickém roce 1434. Z hradu Radyně úspěšně pomáhal katolické baště Plzni, která byla obležena husitskými vojsky, a podařilo se mu přitom zajmout dva nepřátelské velitele. Následně sloužil na královském hradě Karlštejně, ukončení válečných operací v Čechách ho ale přivedlo do Uher, které hájilo křesťanskou Evropu před tureckou expanzí. Možná tak učinil již v roce 1437 za Zikmunda Lucemburského, zcela jistě je v zemích svatoštěpánské koruny doložen roku 1440. V té době již nežil ani Zikmund, ani jeho nástupce Albrecht Habsburský, jenž po sobě zanechal manželku Alžbětu a dědice trůnu Ladislava. Právě do služeb královny Alžběty Jiskra vstoupil a vytrvale poté hájil práva malého prince, jenž díky svému narození po smrti Albrechta získal přízvisko Pohrobek. Nutno dodat, že Jiskra tak nečinil nezištně a vsadil na velmi dobrou kartu, jak se v následujících letech mělo ukázat.
Smrtí Albrechta Habsburského se ve středovýchodní Evropě uvolnily tři trůny – český, uherský a rakouský. Zatímco novým vládcem rakouských zemí se stal Fridrich III. Habsburský, pozdější římský král a císař, české i uherské stavy váhaly mezi volbou nového krále a zachováním dědických práv Ladislava, což by ale znamenalo, že trůn zůstane do dosažení Pohrobkovy zletilosti uprázdněný. Zatímco čeští politici se po marném hledání nového panovníka nakonec rozhodli vyčkat Ladislavovy plnoletosti, v Uhrách tak jednoznačná situace nebyla. Vzhledem k potřebě chránit jižní hranici země se zdejší politici nakonec rozhodli povolat na trůn mladého polského krále Vladislava III. Jagellonského, neboť uhersko-polská personální unie se jim jevila jako nejlepší hráz proti turecké expanzi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
AUSTRÁLIE stručná historie bankovek 5$ & Pick#62a [2016]
Centrální banka Austrálie (Reserve Bank of Australia; RBA) vydala 1. 9. 2016 zcela novou bankovku o nominální hodnotě 5 australských dolarů.
Bankovka navazuje na polymerové bankovky z let 1988–2015. Podle RBA se jedná o novou generaci polymerových bankovek, které se zásadně odlišují od svých předchůdců. Na tento nominál budou navazovat další bankovky o hodnotách 10, 20, 50 a 100 australských dolarů.
Oficiální měnou Australského svazu (je používán i na australských obydlených zámořských teritoriích: Kokosové ostrovy, Vánoční ostrov a Norfolk) a tří ostrovních států v Pacifiku: Nauru, Kiribati a Tuvalu je jak jsme již uvedli výše australský dolar. ISO kód je AUD a pro označení dolaru je užíván všeobecný symbol $. Symbol dolaru se na bankovkách Austrálie nepoužívá. Velmi často se v literatuře používá kód odlišný kódu ISO. Nejběžnější je A$ nebo AU$. Jednou setinou australského dolaru je cent (1/100). V letech 2001–2002 byl australský dolar z důvodu poklesu hospodářství nazýván pacifické peso. Před zavedením dolarové měnové jednotky byl v australském svazu používán librový monetární systém (1913–1965). Bankovka o nominální hodnotě 5 $ byla vydána opakovaně, počínaje rokem 1967. Vzhledově jsou si bankovky velmi podobné.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2017.
