Temná místa našich dějin Padesátá léta na pamětních medailích
Historická témata se druží k pojmu pamětní medaile úplně organicky.
Čím hlouběji však sáhneme do historie, tím bezpečnější terén nacházíme. Uběhl už dlouhý čas a generace historiků absolvovaly nezbytné a opakované názorové střety, aby se posuzování jednotlivých dějinných událostí nakonec přiblížilo objektivnímu výkladu. Na této cestě pak historiky, s obvyklým zpožděním, následuje také většina společnosti. Jestli se ale ohlédneme jen o jednu nebo dvě generace zpět, bude situace úplně jiná. Interpretace nedávné historie nadále rozděluje a zatěžuje společnost.
Problémy s vlastními novodobými dějinami bývají markantní zejména v obdobích následujících po změnách režimu. Dříve narození to jako děti mohli sledovat u našich západních sousedů. Oba tehdejší německé státy, které se postupně zformovaly po roce 1945, dostaly šanci k historické sebereflexi. Bylo jistě poučné pozorovat v průběhu druhé poloviny minulého století, jak rozdílně ji tehdejší NSR a NDR využily. Obyvatele naší země tehdy asi nenapadlo, že se v podobné situaci jednou octnou sami. V našich novodobých dějinách jsou dva letopočty označující dvě poslední zásadní změny politických systémů. Oba roky, 1948 a 1989, zároveň ohraničují dlouhé období, kdy naše dějiny určovala hegemonie jedné strany. Oněch jednačtyřicet let, kdy komunistická strana modelovala generace občanů naší republiky, nepředstavuje jednolitý celek. Míra indoktrinace byla různá a historikové se již většinou shodli, že skutečně brutální formy měla v padesátých letech.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
ZAJÍMAVÉ RAŽBY z Aukce 11, Macho & Chlapovič
11. aukce společnosti Macho & Chlapovič přinesla tradičně mnoho zajímavých kousků.
Proběhla ve dnech 14.-15. listopadu, takže výsledky jsme bohužel do doby uzávěrky doložit nemohli. Přinášíme tedy alespoň náhled zajímavých položek.
Mincovna Praha
Ražba českých dukátů v období vlády Ferdinanda I. představuje jednu z nejzajímavějších kapitol české raně novověké numismatiky. České země chudé na zdroje přírodního zlata neposkytovaly panovníkovi dostatek suroviny pro výrobu zlatých mincí. V zemi naopak bohaté na zdroje stříbra představovala proto ražba dukátů pouze doplňkový zdroj panovníkových příjmů. Přestože v Kutné Hoře fungovala velmi výkonná a dobře vybavená mincovna, zlaté dukáty byly již za Jagellonců raženy výhradně v Praze. Objem ražby byl přitom tak malý, že prameny vůbec nezmiňují existenci pražské mincovny. Patrně se tak dělo v některé z pražských zlatnických dílen. Tato praxe se udržela i za vlády Ferdinanda I.. Teprve v roce 1539 byla v Praze zřízena mincovna, do které byla nečetná ražba dukátů přenesena. Ta však neměla dlouhého trvání – již v roce 1547 byla pro neuspokojující hospodářské výsledky mincovna zrušena. A s ní pravděpodobně ustala i ražba dukátů. Alespoň písemné prameny o ražbě zlata až do počátku šedesátých let 16.století zcela mlčí.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2016.
