ZANIKLÉ LIBROVÉ MONETÁRNÍ SYSTÉMY (2)
Téma zaniklých librových systémů jsme nakousli v minulém čísle časopisu Mince a bankovky.
Přesto, že je to téma rozsáhlé, v tomto vydání jej ukončíme, abychom se od příště mohli věnovat dalším zajímavostem.
Podobnou situaci, jako v případě gambijského cedi lze zaznamenat v případě Ghany. Na území Ghany byl platný systém ghanské libry, která se dělila na 20 šilinků a 240 pencí. První a jediná librová emise nese označení 1958-1963 Bank of Ghana Building Pound Issue. Emisním ústavem byla centrální banka (Bank of Ghana). Tento bankovní dům na území Ghany působí do současnosti. Ghanské cedi se dělí po uskutečněné decimalizaci na 100 pesewas (sing. pesewa; viz níže) a má mezinárodní kód GHS, když v literatuře se setkáváme také se sekundárním symbolem GHC |. Přechod z libry na cedi proběhl prostřednictvím emise ND (1965) Nkrumah Cedi Issue. Bankovky jsou nedatované (ND). K identitě bankovek podle data centrální banka přistoupila v roce 1967. Ghanské cedi prodělalo několik inflačních stádií, kdy se hovoří o prvém až třetím cedi. První cedi (C |1) nahradil ghanskou libru v roce 1965 neparitně v poměru 1 ghanská libra = 2,4 cedi (100 pesewa = 100 pencí). Zároveň C |1 přešel na decimální systém a byl rozdělen na 100 pesewas a nikoli na šilinky a pence. První cedi bylo až do konce roku 1967 používáno jako druhé platidlo vedle stále obíhající ghanské libry.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (12) Zednáři – bratrstvo humanistů nebo zlovolná sekta?
Barokní katolicizmus byl v druhé polovině 18. století už za zenitem, jeho pozice ve společnosti však byla i nadále silná.
Zároveň se ale ve vyšších kruzích šířily sympatie k novému duchovnímu bratrstvu zvanému svobodní zednáři. Církev to sledovala se vzrůstající nelibostí. Do tajemného společenství, mezi jehož obecně deklarovanými cíli bylo zejména mravní a intelektuální povznesení lidstva, se totiž hlásili nejen úředníci, vojáci a aristokrati, ale i řada kněží.
Jednoho večera roku 1762 vyšel Jan Adolf hrabě Kounic na nádvoří malostranského paláce, který před několika měsíci koupil. Nastoupil do kočáru a zanedlouho již vcházel do slavnostně osvětleného sálu jiného pražského paláce. To už ale nebyl hrabětem Kounicem. Dveřník ho ohlásil jako „Rytíře stříbrné koruny“. A protože jeho spolubratři už čekali jen na něj, mohla ceremonie zednářské lóže započít. Velká francouzská revoluce nebyla jen výbuchem hněvu té části společnosti, která neměla co ztratit. Starý společenský model narušovali po předcházející dlouhá desetiletí sami členové privilegovaných vrstev. Pevná barokní koalice aristokracie a vysokého kléru dokázala dlouho udržovat status quo. Její mladší členy však tradiční hodnoty přestávaly lákat. Zednářství se pro ně stalo alternativou a časem dokonce módou. Působilo přitažlivě na všech úrovních a členem lóže se proto mohl stát jak neznámý provinciální úředník, tak František Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2016.
