Úvod do grošového období (8) Literatura k určování grošových mincí
Nejrůznějším mincovním nominálům různých zemí středověké Evropy, často i ražbám různých větších či menších provincií je věnovaná celá řada dílčích i komplexních zpracování.
Není cílem tohoto přehledu podat vyčerpávající přehled literatury pro určování všech mincí grošového období. Účelem tohoto přehledu je přinést výčet té nejzákladnější, v českých podmínkách nejpoužívanější a v současné době nejdostupnější literatury, se kterou se může badatel, sběratel nebo zájemce o problematiku grošových mincí setkat ať už v aukčních katalozích nebo při snaze určit a zařadit vlastní numismatický materiál.
Itálie
Ražbami středověké Itálie se zabývá komplexní katalog Corpus Nummorum Italicorum, s jehož vydáváním začal roku 1910 italský král Vittorio Emmanuele III.
Francie
Komplexním přehledem francouzských středověkých stříbrných mincí je příručka amerického autora Jamese Robertse: The Silver Coins of Medieval France, vydaná v New Yorku v roce 1996.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011
Kdo byl Andragorás? Záhadní vydavatelé antických mincí
Kouzlo a tajemství řecké klasické numismatiky spočívá v různorodosti mincovních motivů, nominálů i vydavatelů. V období helénismu jsou emise měst či městských států doplněny nominály panovníků.
Zatímco klasické řecké antické mince doslova plýtvají obrazovými náměty, postavy bohů se střídají s totemovými zvířaty či božskými atributy, helénistické mince vykazují značnou námětovou rigiditu. Lícní stranu charakterizuje většinou portrét zprava (buď vydavatele, jeho předka nebo některého z bohů), rubní strana je vyhrazena pro božstvo a nápisy identifikující vydavatele.
Obecně proto platí, že rámcové určení helénistických mincí k jednotlivým vydavatelským domům či oblastem je jednoduší než v případě mincí klasických. Jejich přesné přiřazení konkrétnímu panovníkovi či dokonce lokalizování místa jejich vzniku je však mnohdy nesmírně obtížné. Situaci ztěžuje skutečnost, že následník často vydával mince s portrétem zemřelého předchůdce či zakladatele dynastie (Seleukovci, Ptolemaiovci), nebo s portréty svého dobrodince a podporovatele (např. nejkrásnější portréty Seleuka I. se dochovaly na ražbách pergamského vládce Filetaira).
Neméně potíží způsobuje opakování několika dynastických jmen v jednom rodě, (Antiochos, Seleukos, Alexandros, Apollodotos, Diodotos), extrémní případ je pak jméno Ptolemaios, které lze přečíst na všech egyptských epigrafických ražbách.
Samostatnou kapitolu a mnohdy badatelský oříšek představují ražby ve stylu emisí Alexandra Velikého. Jeho mince z drahých kovů byly napodobovány téměř sto padesát let po jeho smrti v mincovnách od Makedonie až po města v Malé Asii a Palestině. Rozhodnutí, zda mince vznikla za života velkého krále, je bez specializované literatury nemožné a mnohdy i přesto sporné. Stejně tak rozlišování mincoven pomocí mincovních značek je velmi diskutabilní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
