MISTŘI PADĚLATELÉ (2) Carl Wilhelm Becker
Začínající sběratel, který se stal obětí podvodníka, aby později svými falzy podváděl jiné.
Známý obchodník s mincemi u kterého nakupoval i Goethe a později všemi opovrhovaný padělatel. Carl Wilhelm Becker je dnes považovaný za největšího padělatele historických mincí všech dob.
Život a první falzum
Carl Wilhelm Becker se narodil roku 1772 ve Špýru. Jeho otec vlastnil obchod s vínem a vykonával čestný městský úřad s titulem rady a tak očekával, že Carl Wilhelm půjde v jeho stopách. Becker mladší měl ale umělecké vlohy a toužil se stát sochařem. S tím však jeho otec nesouhlasil a poslal syna do Bordeaux aby se vyučil obchodníkem. Carl Wilhelm se roku 1795 oženil a otevřel si ve Franfurtu obchod s vínem. O numismatiku se Becker začal zajímat kolem roku 1796 a ve snaze rozšířit svoji sbírku o římskou minci naletěl podvodníkovi. Jistý baron von Sch***m z Mnichova mu prodal zlatou minci císaře Commoda. Jak se později ukázalo, jednalo se o padělek a Becker se vypravil za nepoctivým prodejcem, aby mu minci vrátil. Baron se jeho stížnosti vysmál a jen poznamenal, že mu to patří, protože se nemá plést do věcí, kterým nerozumí. V této hodině, jak říká Becker v jednom ze svých deníků, získal morální výzbroj na to stát se padělatelem. Uražený Becker se vrhl do práce, aby získal potřebné numismatické znalosti a v mincovně v Mnichově se vyučil řezačem razidel. Brzy byl schopen začít vyrábět vlastní razidla a falšovat mince. Později se skutečně dočkal své pomsty a baronovi, který ho podvedl, prodal falešnou vzácnou zlatou minci.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2016.
ROMAN SHAMILYAN Mistři české numizmatiky
Realizace první ražené medaile se Roman Shamilyan dočkal už v osmnácti letech.
Ve svých dvaceti pak zvítězil v soutěži o minci České národní banky. Rychlé úspěchy talentovanému mladíkovi s arménsko-ukrajinskými kořeny však rozhodně do hlavy nestouply. Roman je vybaven silnou sebereflexí, chutí se zdokonalovat, zároveň je z něj však cítit pokora. A to nejen k umění, které v něm objevil jeho otec a které považuje za dar, ale i k životu samotnému. S manželkou a synem žije v Jablonci nad Nisou, kde v letošním roce ukončí studium na tamní Vyšší odborné škole.
Loni se vám povedl husarský kousek. Vyhrál jste soutěž na minci ČNB, což je obdivuhodné i vzhledem k vašemu věku. Doufal jste v takový úspěch?
Přiznám se, že ne. Dělal jsem totiž ještě jednu minci společně se svým učitelem a většinu svých nadějí jsem vkládal právě do ní. Tuhle vítěznou jsem vlastně za prioritní nepovažoval. Zajímavé je, jak jsem se o vítězství dozvěděl. S kolegou Hanušem jsme se byli podívat v muzeu pošty a tam potkali pána z České mincovny a zeptali jsme se ho, jestli už zná výsledky soutěže. Říkal, že první místo získal někdo z naší školy. No a já jsem stál vedle něj a ptal se na jméno, on mě tehdy neznal, ale medaili nějak popsal a já jsem s nadšením vyhrkl: „Tak to bude moje!“ No, byl jsem velice překvapený a hned radostně volal domů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
