Nové vědecké objevy přinesly překvapující informace o zlatě. V největším světovém nalezišti, jihoafrickém Witwatersrand Basin, je zlato o čtvrt miliardy let starší než okolní horniny, ve, kterých je uloženo. Tato zpráva může významně pomoci prospektorům při hledání nových zlatých nalezišť.

Pohádková naleziště v Africe
Více než 35 procent veškerého na světě vydolovaného zlata pochází z jediného zdroje: Witwatersrand Basin v Jižní Africe. Celá staletí geologové přemítali o tom, jak se toto místo mohlo stát tak bohaté na zlato. Odpověď by mohla pomoci průzkumníkům izolovat nejvyšší stupeň čistoty rudy a určovat, co je třeba hledat, když se pátrá po novém zlatém nalezišti. Tato znalost by byla zvláště potřebná nyní, když zlatonosnost zdroje klesá.
Vrchol těžby v této oblasti Jižní Afriky byl v roce 1970 a od té doby je průměrná jakost rudy téměř poloviční. Nyní se na světlo světa dostaly nové informace, které změnily náhled geologů na celou problematiku. Zlato ve Witwatersrand Basin bylo formováno před miliardou let, což znamená, že je o čtvrt miliardy let starší než jeho hostitel, kterým je usazeninová skála. V této souvislosti se už objevily i teorie o mimozemském původu některých nalezišť zlata, které se do lokalit dostalo při pádech obrovitých zlatých asteroidů.
Vědecké týmy, studující tuto oblast totiž zjistily, že zlato se nejprve vytvořilo venku mimo mateční horninu a pak bylo nějakým způsobem vneseno do této oblasti spolu s dalšími usazeninami. Výsledky vědeckých výzkumů dokazují, že zlato je odvozeno z matečných hornin ze severního a západního okolí této prohlubně a přenesené potoky a řekami dovnitř hmoty, která se později přeměnila na skálu. Dnes zlato leží uvnitř usazeninové vrstvy, která jej „obaluje“ a sahá až do hloubky 5 000 metrů.
Objev má i obecnou platnost. Jestliže je totiž tento model správný, průzkumníci, kteří hledají vyšší jakost zlaté rudy, by se měli soustředit na usazeniny, které se nahromadily díky klidné práci starověkých řek.

Hydrotermální teorie původu zlata
Z hornin je nejlepším kandidátem na počátečního hostitele zlata čedič, bohatý na hořčík. Právě ten se tvořil v pradávných dobách často. Hydrotermální teorie se drží toho, že horká voda uniká nahoru přes zlomy a póry v usazeninové skále. Zlaté ionty rozpuštěné ve vodě se srážejí když se slučují s uhlovodíky ve skále.
Tato teorie vyžaduje, aby zlato bylo mladší, nebo stejně staré jako geologický útvar. Prospektoři by proto měli hledat oblasti se zlomy, , které dovolují horké vodě stoupat vzhůru a usazeninovou skálu prošpikovanou štěrbinami a trhlinami, které by mohly zachytit zlato. Tento hydrotermální původ zlata by mohl znamenat, že naleziště Witwatersrand není jediné na světě a podobné lokality by mohly být nalezeny i v jiných oblastech.
„Hydrotermání teorie otevře prostor pro hledání podobného typu nalezišť, vyžadujících prohlubeň s vhodnou tektonikou, ale ne nutně se vážící k jiným požadavkům,“ říká Andy Barnicoat, geolog Univerzity v Leedse a zastánce hydrotermální teorie. Vědci určují stáří zlata měřením množství částí rhenia a osmia uvnitř zlata. Tyto elementy se vyskytují v nízkých koncentracích, v řádu několik částí na miliardu, ale citlivým spektrometrem je lze odhalit.
Rhenium 187 a osmium 187 se rozkládá s poločasem rozpadu miliardy let. Výzkumníci vypočítali věk zlata měřením tohoto rozkladu. Jason Kirk, postgraduální student Univerzity v Arizoně říká, že tento systém, založený na měření poločasu rozpadu rhenia a osmia je jeden z nejnovějších izotopových systémů, vyvinutých od poloviny osmdesátých let. Předchozí studie datovala zlato určováním věku pyritu a jiných minerálů tvořených současně se zlatem.

Zlatonosné školní hřiště
Další světově významné velké naleziště zlata je opět v Africe, není však již tak obtížně přístupné jako na předchozím místě. V některých oblastech Ghany stačí, když trochu silněji zaprší, a ukážou se nugety zlata. V řadě domácností se prosívá prach z podlahy a jedna škola se dostala na přední stránky novin poté, co se zlato objevilo na jejím hřišti.
"Zlato je v Ghaně všude," říká Amponsah Tawiah, šéf vládního projektu drobné těžby, který podporuje rozvoj této činnosti na severu země. Od roku 1989, kdy byla drobná těžba legalizována, vzniklo přes 300 malých zlatých dolů. Vláda pro tuto aktivitu vyčlenila 22 lokalit a vydala více než 550 povolení k těžbě.
Kolem hlavního města severní provincie Ghany Bolgatangy zajišťuje zlato v legálních i nelegálních malých dolech práci tisícům mladých mužů. Těžba drahého kovu tak pomáhá utlumit příliv těchto mladíků do jižních měst. Nynějších drobných aktivit kolem těžby zlata si všimly i nadnárodní společnosti, které po změně archaického těžebního zákona před deseti lety založily v zlatonosných oblastech na jihu a západě země velké doly, a přispěly tak tehdy k transformaci celého odvětví.
Celková produkce zlata v Ghaně překračuje 12,5 milionu uncí. Efektivnost drobné těžby je ovšem velmi nízká. Podle zprávy Světové banky dostávají malé doly z vytěžené půdy pouze 20-30 procent zlata.

Hory zlata v oceánech
Zlato se ale nachází i pod vodou. Pohřbená hora zlata, stříbra a dalších vzácných kovů byla nedávno objevena v hlubinách Atlantického oceánu. Kopec o průměru 150 metrů je údajně jen jedním z příkladů nesmírného bohatství, které lze nalézt okolo sopečných jícnů na mořském dně.
"Tento útvar vznikal nejméně 50 000 let a sestává převážně z kombinace mědi, železa, zinku, zlata a stříbra. Vytvořily jej proudy horkých, kovem nasycených mořských vod," napsal autor objevu, mořský geolog Peter Rona z Rutgersovy státní univerzity v New Jersey. Vyslovuje přesvědčení, , že tyto oblasti překypují cennými nerosty a biologickými materiály. Některé minerály a drahé kameny odnášejí do oceánu řeky. Například cínová ruda byla nalezena u pobřeží Thajska, zlato u pobřeží Aljašky a Nového Zélandu a diamanty v moři nedaleko Jižní Afriky.
Ale klasický pohled na oceány coby veliké vany naplněné materiálem spláchnutým z kontinentů je podle Rony mylný. Ve skutečnosti se experti domnívají, , že většina minerálů na mořském dně pochází z hlubin země. Trhliny v zemské kůře totiž dovolují vodě prosáknout kilometry hluboko do žhavých vrstev pláště zemského jádra.

Odchytíme zlatý asteroid?
Nová pozorování asteroidu Eros, která obsáhla i detailní záběry, prozrazují, že obsahuje drahé kovy jejichž hodnota je těžko vyčíslitelná. Data byla zaznamenána kosmickou lodí, která proletěla blízko asteroidu. Pomocí nejmodernější záznamové techniky se nabízel nebývalý pohled na skály a hory tohoto vesmírného předmětu, který se vyskytuje v naší sluneční soustavě. Přes tisíc obrazů asteroidu Eros bylo přeneseno z kosmického prostoru zpět na Zemi a díky nim se podařilo vědcům odhadnout velikost asteroidu. Eros pravděpodobně prodělal vesmírnou kolizi s větším tělesem, což poznamenalo jeho tvar.
Podle složení je podobný kamenným meteoritům, které často dopadají na Zemi. Eros je nejenom obrovský zlatý důl, ale také důl platinový a obrovská zásobárna zinku a dalších nerostů. Jak je typické pro kamenné meteority, obsahuje asi 3 procenta kovu. Velmi opatrný odhad říká, že na Erosu je 20 000 milionů tun zlata, platiny a jiných kovů. Obsahuje tedy více zlata, stříbra, zinku a jiných drahých kovů než mohlo být někdy vykopáno a vytěženo na Zemi. Odborníci říkají, že pokud by  se tyto drahé kovy podařilo získat, mohlo by to rozbít globální poptávku po takovýchto druzích zboží na naší planetě.
Vědci se nyní zabývají metodami, jak by mohli tyto nesmírné zásoby drahých kovů oddělit od asteroidu a dopravit na Zemi. Při hledání těchto metod se uvažuje i o možném využití sluneční energie, jejíž pomocí by se mohly roztavit kovy na povrchu asteroidu. Tento objev ukázkově demonstruje jak hojné jsou zdroje ve Vesmíru a do budoucnosti je to výzva pro prospektory, kteří se mohou stát využitím těchto zdrojů pohádkově bohatými. Výnosnost vložených prostředků do robotické mise k asteroidu by patrně patřila k vůbec největší v dějinách lidstva.

ZLATO VE VĚDĚ A PRŮMYSLU
Klenotnictví již není zdaleka hlavním zpracovatelem zlata jako tomu bylo ještě před sto lety. Také zubařského zlata se používá méně než dřív. Zajímavé je ale využití zlata v lékařství, protože bylo zjištěno, , že zvyšuje obranyschopnost organizmu, pomáhá při léčení plic, hrtanu a očí. Zlato se používá ve fotografickém a filmovém průmyslu a vlastně jej jako katalyzátoru využívají i některá další odvětví chemického průmyslu.
Stoupá ale i potřeba zlata ve sklářství a keramice. Bezkonkurenčním je bezesporu jeho nástup v elektronice, na speciální tištěné spoje, do různých přístrojů. Moderní polovodičová, slaboproudá a vakuová elektrotechnika a elektronika se bez použití zlata neobejdou. Především je to kov velmi stabilní a proto výrobky z něj zhotovené mají dlouhou životnost a stabilní vlastnosti po celou dobu použití. To předurčuje zlato k použití v těch nejnáročnějších technických aplikacích - vesmírný výzkum, slitiny na tvrdé pájky, k odrážení tepelného záření.

 

AURUM
Fakt, že prakticky každý jazyk, nebo jazyková skupina má pro zlato své vlastní pojmenování, svědčí o tom, že se s ním seznámili lidé v jednotlivých zemích nezávisle na sobě již v počátečních dobách svého vývoje. Zlato (aurum) označované symbolem Au je žlutý kovový prvek s atomovým číslem 79 a atomovou hmotností 196,967.
Zlato má celkem 19 izotopů. Má hustotu 19,3 g/cm3, jeho teplota tání je 1 063°C. Jde o dokonalý elektrický vodič. Je odolné vůči vnějším vlivům. Je měkké a kujné. Vzdoruje oxidaci za všech teplot. Rozpouští se v lučavce královské (což je směs 3 dílů kyseliny chlorovodíkové a 1 dílu kyseliny sírové), v roztocích kyanidů a se rtutí při rozpouštění vytváří amalgamy.
Pozoruhodnou vlastností zlata je jeho schopnost otěru, tedy rozmělňování se v částice nepatrných rozměrů, které mohou procházet i filtrem. Říkáme pak, že jde o zlato koloidní. K otěru dochází u všech zlatých výrobků a tak na jednu stranu se zlato těží a na druhou se znovu rozptyluje do přírody.

Prameny :
Libor Michalec, Časopis 21. Století, 21. 01. 2004