Zelené peníze 2012 Zvláštní ražby anglických panovníků
Už po šestapadesáté královna Alžběta II. stala hlavní postavou speciálního obřadu (jen
čtyřikrát vynechala).
5. dubna tohoto roku rozdávala v Yorku starším poddaným takzvané
Maundy money. Jedná se o velikonoční tradici (Maundy Thursday = Zelený čtvrtek), o níž jsou
dochované záznamy už od dob krále Davida I. (1272–1307).
Kdysi na tuto slavnost vysílali králové (a královny) pouze své prostředníky. Panovník se tohoto ceremoniálu pravidelně zúčastňuje až od roku 1931, kdy Jiří V. položil základ této novodobé tradice a peníze distribuoval sám. Ovšem speciální mince pro tuto příležitost nechal razit už Karel II. (1660–1685). Tehdy nebyly mince ještě datovány. Od roku 1670
se mince příliš nezměnily.
Mince
Tradice ukládá panovníkovi, aby vždy na velikonoční čtvrtek rozdal potřebným starým občanům, které vybere a doporučí klér, zvláštní obnos peněz. Jednalo se vždy o váček
se čtyřmi stříbrnými mincemi ( jejichž kupní síla se přirozeně časem měnila).
1 penny 0,5 g/11 mm
2 pence 0,9 g/13 mm
3 pence 1,4 g/16 mm
4 pence 1,9 g/18 mm
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
Kdo byl Andragorás? Záhadní vydavatelé antických mincí
Kouzlo a tajemství řecké klasické numismatiky spočívá v různorodosti mincovních motivů, nominálů i vydavatelů. V období helénismu jsou emise měst či městských států doplněny nominály panovníků.
Zatímco klasické řecké antické mince doslova plýtvají obrazovými náměty, postavy bohů se střídají s totemovými zvířaty či božskými atributy, helénistické mince vykazují značnou námětovou rigiditu. Lícní stranu charakterizuje většinou portrét zprava (buď vydavatele, jeho předka nebo některého z bohů), rubní strana je vyhrazena pro božstvo a nápisy identifikující vydavatele.
Obecně proto platí, že rámcové určení helénistických mincí k jednotlivým vydavatelským domům či oblastem je jednoduší než v případě mincí klasických. Jejich přesné přiřazení konkrétnímu panovníkovi či dokonce lokalizování místa jejich vzniku je však mnohdy nesmírně obtížné. Situaci ztěžuje skutečnost, že následník často vydával mince s portrétem zemřelého předchůdce či zakladatele dynastie (Seleukovci, Ptolemaiovci), nebo s portréty svého dobrodince a podporovatele (např. nejkrásnější portréty Seleuka I. se dochovaly na ražbách pergamského vládce Filetaira).
Neméně potíží způsobuje opakování několika dynastických jmen v jednom rodě, (Antiochos, Seleukos, Alexandros, Apollodotos, Diodotos), extrémní případ je pak jméno Ptolemaios, které lze přečíst na všech egyptských epigrafických ražbách.
Samostatnou kapitolu a mnohdy badatelský oříšek představují ražby ve stylu emisí Alexandra Velikého. Jeho mince z drahých kovů byly napodobovány téměř sto padesát let po jeho smrti v mincovnách od Makedonie až po města v Malé Asii a Palestině. Rozhodnutí, zda mince vznikla za života velkého krále, je bez specializované literatury nemožné a mnohdy i přesto sporné. Stejně tak rozlišování mincoven pomocí mincovních značek je velmi diskutabilní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
