PLASTICKÝ PROUŽEK
Ochranný prvek bankovek
Nejvíce rozšířená forma ochranného proužku, který se na bankovkách nalézá, je kovový ochranný proužek. V některých případech může být místo metalizovaného materiálu použitý plast. Proužek, jak víme, je možné rozdělit na intermitentní nebo kompaktní. Obě varianty ochranných proužků se dále rozdělují na proužek s mikrotextem nebo proužek b. Jako mikrotext je nejčastěji používána číselná podoba nominální hodnoty konkrétní bankovky nebo oficiální zkratka (nejčastěji z anglického překladu) emitující centrální banky. Mikrotext vzniká tzv. lokální demetalizací konkrétního úseku ochranného proužku. Existuje také častá varianta, kdy se intermitentní charakter proužku při prosvícení bankovky mění na proužek kompaktní.
V posledních letech a emisích bankovek různých států se používá tzv. plastický ochranný proužek. Je potřebné rozlišovat tento plastický proužek podle toho, u jaké bankovky z hlediska jejího charakteru je použitý. Jedná se o plastický proužek použitý u papírových bankovek a plastický proužek vnořený do hmoty bankovek polymerových nebo hybridních. Není zaznamenaný případ bankovky, kdy by byl plastický ochranný proužek použitý u bankovky durasafové. Plastický ochranný proužek může mít v některých případech 3D efekty s kinetickým obrazem, který je patrný při změně úhlu pohledu. Tím nabývá vzhledu metalizované plochy. Tuto variantu tzv. holografického ochranného proužku1 můžeme vidět u některých bankovek Zimbabwe a z poslední doby také u bankovek Venezuely.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
Jak se dělá mincovna (4) Shánění zkušeností
Dávat dohromady poznatky a zkušenosti o jakékoli problematice, je vždycky složité a přímá cesta k úspěchu nevede.
Vždycky je dobré, dříve než jdu někam něco obhlížet nebo se na něco ptát, mít teoretické poznatky a vědět, na co se hlavně zaměřit. Nic takového jsme neměli. Museli jsme se spoléhat na pracovníky ČNB, kteří často jezdili do Státní mincovny v Kremnici.
Bylo proto namístě zkusit pro nás vyjednat první návštěvu ve slovenské mincovně. Navíc zde nebyla žádná jazyková bariera. Naše generace, díky dvojjazyčnému vysílání v rádiu a v televizi, neměla se slovenštinou problém. Já jsem dokonce v pátém ročníku na VŠE skládal zkoušku z práva, na kterou jsem se učil výhradně z knížek ve slovenštině. Takže slovenština
byla mým druhým jazykem, ve kterém bych mohl skládat i ústní maturitu.
Bylo tedy pochopitelné, že jsme učinili pokus začít naši zkušební misi v Kremnici. Ale neuspěli jsme. Státní mincovna nedostala souhlas od svých nadřízených z Bratislavy, aby mohla jablonecké nadšence něco učit. Že to nebylo rozhodnutí navěky, to potvrdil čas. Museli jsme poznatky o mincovnictví získat co nejrychleji. Měli jsme před sebou zásadní úkol, začít připravovat projekt nové mincovny. Kde ale začít, když jsme nikdy v žádné
mincovně nebyli a neměli jsme vůbec představu, co chceme vidět.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012.
