KOMORY 10 000 FRANKŮ Rozbor bankovek Pick#14 a Pick#19 [1-2]
Komory, oficiálně Komorský svaz (francouzsky Union des Comores, arabsky ), رمقلا داحتا do roku 2002 Islámská federativní republika Komory.
Komory jsou ostrovní federativní republika v Indickém oceánu, ležící na severním konci Mosambického průlivu mezi Mosambikem a Madagaskarem nedaleko pobřeží východní Afriky. Patří mezi několik ostrovních států Afriky.
Komorský frank (arabsky يرمق كنرف, francouzsky franc comorien) je měnovou jednotkou uvedeného ostrovního státu Komory. Název frank má komorská měna společný s měnami několika dalších afrických států, které bývaly francouzskými nebo belgickými koloniemi (Džibutsko,Kongo nebo Guinea). ISO 4217 kód franku je KMF (=také někdy CMF). Poměrně zažitou zkratkou nebo symbolem pro frank je také Fr. Jedna setina franku se nazývá centime, v oběhu se však žádné mince v centimových hodnotách nevyskytují. Z hlediska historie se komorský frank zařazuje k celé plejádě měnových jednotek afrických států, u kterých se moderní notafilie datuje buď od ukončení kolonizace nebo vyvázání se ze závislosti na některém, většinou evropském státu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
Poslední panovník domácího rodu Portrétování Jiřího z Poděbrad
S výkladem osobnosti Jiřího z Poděbrad (1420–1471) už dnes nemáme větší potíže. Jeho
portrét vytvořený historiky je vcelku stabilní a nevedou se o něm nějaké zásadní spory.
Laičtí zájemci o národní dějiny si možná víc než odborná hodnocení, pamatují ze školních
chodeb reprodukci Alšova obrazu setkání Matyáše Korvína s Jiřím z Poděbrad. V širokém
povědomí také uvázlo Jiráskovo slovní spojení „Husitský král“, což byl titul spisovatelova
posledního nedokončeného románu.
Obě zmíněné umělecké reflexe sice těží ze stejných zdrojů jako vědecká poznání historiků, ale používají jiné postupy a tak dospívají k poněkud odlišným výsledkům. Malířsky vytříbený Alšův obraz výtvarnými prostředky glorifikuje našeho krále v kontrastu s temnou figurou proradného Matyáše. Historické realitě je ale bližší názor, že v oné scéně, vedoucí k propuštění uherského krále i s jeho obklíčeným vojskem, se Jiří z Poděbrad dopustil jedné ze svých nemnoha velkých taktických chyb. Podobně název Jiráskova románu vyvolává jednoznačný a proto také mylný dojem. Jiří z Poděbrad opravdu nebyl husitský král, pokud bychom ho chtěli chápat jako následovníka velkých postav husitského hnutí, jako byl třeba Jan Žižka. Jiří byl od počátku pevně spojen s českou aristokracií, ze které pocházel, nikoli s nějakým lidovým revolučním hnutím.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
