Inspirace ve starověku Moderní oběžné izraelské mince
Každá země má zájem o uchování své historie jako celku v kolektivní paměti národa, ale i o uchování paměti na významné mezníky svých dějin či na vynikající osobnosti vědy, kultury, umění nebo státnosti, které svůj národ proslavily.
Jednou z možností jak připomenout dějinné události nebo význačné historické osobnosti, je tyto události či osobnosti zvěčnit na poštovních známkách či na mincích, ať již pamětních nebo oběžných. Známky a mince jsou ty, s nimiž se lidé většinou denodenně setkávají. Bývalé Československo (1918-1992) mělo v tomto ohledu opravdu dlouholetou tradici. Většina československých pamětních mincí připomínala historické momenty v životě Čechů a Slováků nebo významné osobnosti jejich dějin. Není jistě nutné zdůrazňovat, že československé pamětní mince mají kromě své velké historické výpovědní hodnoty i vynikající uměleckou úroveň. Také dnešní oběžné mince České republiky čerpají z bohatých českých dějin. Mince 1 Kč nese reliéf stylizované svatováclavské koruny, 2 Kč zdobí reliéf velkomoravského gombíku, na 10 Kč je vyobrzaen brněnský hrad Špilberk ze 13. století, 20 Kč zdobí reliéf jezdecké sochy svatého Václava (zavražděn r. 935) a na 50 Kč je panorama Hradčan, sídla českých králů a prezidentů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.
Není důležité vyhrát Překvapivé příběhy olympijských medailí
Kolik medailí bylo uděleno v historii novodobých olympijských her, by zapálený sportovní fanoušek možná dokázal spočítat. Jejich hodnota se však nikdy vyčíslit nedá.
Když rok před vypuknutím letošních olympijských her představilo pořádající město Londýn podobu medailí pro vítěze, nejčastěji skloňovanými slovy byly přívlastky jako rekordní,
největší, překvapivé. Pořadatelská města se v posledních letech předháněla v tom, jak nápadité medaile rozdělí mezi vítěze. A tak ani Londýn nezůstal stranou a představil trofeje, které budou vůbec největšími a nejtěžšími, které si kdy vítězové z her odvezou.
Od třetí novodobé olympiády (v roce 1904) platí, že pořádající země má právo nechat medaile vyrobit v některé z domácích mincoven a podílet se na jejich designu. Poslední slovo při schvalování má sice Mezinárodní olympijský výbor, ale požadavky na vzhled a technické parametry medailí nejsou tak přísné, aby trofeje z největšího sportovního svátku nemohly vypadat pokaždé trochu jinak. A stejně pestré jsou i osudy jejich tvůrců a držitelů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012.
