PAMÁTKY NA BANKOVKÁCH
Minaret Malwiya
Pro tento díl jsem vybral bankovku, která je zajímavá pro své architektonické řešení stavby věže - minaretu Malwiya s vnější spirálovou rampou. Tato věž je součástí komplexu mešity Samarra a předlohu pro toto vyobrazení na bankovce najdeme ve středním Iráku severně od Bagdádu u řeky Tigris.
Bankovka této nominální hodnoty o rozměrech 130 x 66 mm působí na oko nenásilně, zajímavě, za což může právě zvolená škála barev. Její celkov ý vzhled s historickými motivy a jasně danou tématikou zaměřenou na arabský svět má zcela určitě v sobě patriotický nádech.
Historie
Tato věž má úctyhodné rozměr y – na v ýšku má 52 metrů v ysoký kužel a na šířku základny 33 metrů spolu se spirálovou rampou točenou odspodu proti směru hodinov ých ručiček. Vznik této Velké mešity s věží v Samaře se datuje do poloviny devátého století, kdy vládcem Samarr y je abbasidský chalíf Al-Mutawakkil (vláda 847861). Jeho vláda je symbolizována jako obdobím staveb velkých paláců a největších mešit na islámském území.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
Osvobozené Československo
Oběh platidel po druhé světové válce
Stará národohospodářská poučka praví, že přes měnu lze nejsnadněji a nejúčinněji vysávat porobenou zemi a Československo je toho zdárným příkladem. Otázkou obnovení poškozeného hospodářství se s blížícím koncem války stále intenzivněji zabývala exilová vláda v Londýně pod vedením Dr. Edvarda Beneše. Potíže, se kterými se tehdejší vedení muselo potýkat, však vychází už z předmnichovského vývoje.
Od Mnichova k Protektorátu
Po nástupu nacistů k moci a jejich narůstající agresi vůči okolním zemím se československé úřady od poloviny třicátých let začaly zabývat otázkou válečně-hospodářských příprav pro případ ozbrojeného konfliktu. V rámci nich rostly investice do armády na modernizaci výzbroje, školení mužstva či budování rozsáhlého systému pohraničních pevností. Prostředky se dílem hradily z řádných státních příjmů a částečně čerpáním půjček lombardováním státních cenných papírů (půjčka obrany státu, pokladniční poukázky). V roce 1938 se stát rozhodl splatit svůj státovkový dluh vůči centrální bance a současně financovat válečné výdaje tiskem nekrytého oběživa, díky čemuž byly stávající bankovky po 50 a 100 Kč prohlášeny za státovky. Jejich převzetím stát získal více než 3,7 mld. Kč, z nichž 2 miliardy použil na úhradu státovkového dluhu a jednu miliardu na splacení dluhu u Národní banky. Zbytek byl určen na krytí dalších závazků a případné budoucí mobilizační výdaje.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.
