PAMÁTKY NA BANKOVKÁCH (9)
Ruiny v Baalbeku, chrám Bacchus
Bankovky s motivem ruin v Baalbeku byly vydávány již od roku 1956. V katalogu SCWPM jsou evidovány pod označením P# 57, 61, 65. Emitentem emisí s motivem ruin v Baalbeku z roku 1956 je BANQUE DE SYRIE ET DU LIBAN a následující emise od roku 1964 již vydávala BANQUE DU LIBAN. Mezinárodním měnovým kódem je zkratka LBP. Libanonskou měnou je česky zvaná libra, v arabštině Livre.
Po první světové válce se Osmanská říše rozpadla a Libanon spolu se Sýrií se stal francouzským mandátem. Proto se můžeme setkat s bankovkami, kde emitentem je BANQUE DE SYRIE ET DU LIBAN.Aktuální kurz se pohybuje v přepočtu: 1 česká koruna = 66,007 libanonské libry Vyobrazená bankovka má katalogové označení P#65d. Tato numerická řada se dělí na čtyři písmenková rozlišení. Letopočet najdeme v pravé spodní části nad ornamentálním okrajem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
JEJÍ VELIČENSTVO MARIE TEREZIE
Když se před 300 lety Marie Terezie 13. května 1717 narodila, přijali to její rodiče, vídeňský dvůr i celá Vídeň s rozpaky.
Oslavy narození druhého dítěte císařsko-královského páru byly provázeny zklamáním, že je to dcera, a nikoli mužský potomek, který by se stal následníkem trůnu. Její rodiče byli ještě mladí (32 a 26 let) a mohli doufat, že se jim později narodí chlapec. Proto mohla Marie Terezie prožívat vcelku bezstarostné dětství, aniž by se ji kdo snažil vychovávat k budoucímu poslání panovnice v rozsáhlé habsburské říši. Bezstarostnost a poklidnost dětství a mládí Marie Terezie kontrastuje s pozdějšími problémy po převzetí vlády v monarchii. Doba její čtyřicetileté vlády byla naplněna nepřetržitým proudem vzrušujících dějů, rozmanitých událostí a významných přeměn.
Marie Terezie byla dcerou císaře Karla VI.1 a jeho choti Alžběty Kristýny.2 Pokud bychom chtěli charakterizovat dlouhé období vlády Karla VI., byl by jistě jedním z nejdůležitějších faktorů veškeré jeho politiky boj o prosazení tzv. Pragmatické sankce.3 (obr. 01) Karel VI. ji vydal již v roce 1713, tedy v době, kdy ještě neměl žádné děti. Tento právní dokument z 19. dubna 1713 obsahoval dvě obzvlášť důležité zásady. Zaprvé Karel VI. prohlásil své državy za „indivisibiliter ac inseparabiliter“, za nedělitelné a nerozdělitelné,4 a vytvořil tak v duchu šlechtického práva majorát5, který mohl být děděn pouze nerozdělený. Poprvé tak byla habsburská monarchie v oficiálním dokumentu chápána a uznána jako celek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
