Nová varianta malého groše Rudolfa II Záhadná ražba z mincovny Praha
Již po dvě desetiletí studuji malé groše. V nedávné době se mi dostala do rukou zajímavá varianta této mince.
Vznikla v mincovně Praha. Musím poděkovat šťastnému majiteli tohoto malého groše, že mi povolil tuto zajímavou variantu publikovat.
Tato varianta se určitě vymyká z dosud známých variant opisů. Mohlo by jít spíše o zkušební ražbu. Majitel zakoupil ji v pražské aukci. Pokud se podíváte na aversovou stranu. Naleznete zde dvě značky mincmistrů. Zřetelná je mincovní značka Tobiáše Gebharta. Mincovní značka se nenalézá v horní části opisu. Zasahuje o jednu třetinu výše. Oproti tomu mincovní značka, do poloviny opisu, není moc čitelná. Jedná se o mincovní značku mincmistra Lazara Erckera. Jaký je důvod?
Jedna z možností je ražba na zkoušku, jež vůbec neměla přijít do oběhu. Možná přímo si ponechal mincmistr, zřejmě předpokládám Lazara Erckera.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
120 let korunové mince Jakou korunou se u nás platilo
Na letošní rok připadá zajímavé numismatické jubileum. Uplyne totiž přesně sto dvacet let, od doby, kdy se naší měnovou jednotkou poprvé stala koruna.
S různými přívlastky (koruna česká, československá) platili touto jednotkou občané českého území od roku 1892. Vzhledem k situaci v eurozóně to vypadá, že se v nejbližší době nic moc nezmění. Jak dlouho ale bude platit koruna dál, to říct neumíme, ale můžeme se ohlédnout za její historií.
Pokud chceme historii koruny zmapovat pečlivě, musíme jít ještě dál, před rok 1892, kdy došlo k významné měnové reformě. Císař František Josef I. sáhnul k měnové reformě naposledy v roce 1857. Zlatníková měna byla zaběhlá a zdánlivě všem vyhovovala. Jenže koncem sedmdesátých let se ukázal jeden vážný problém. Protože rakouská měna byla založena na krytí oběživa stříbrem, projevil se ve státní ekonomice jeden závažný problém. A tím byl měnící se poměr ceny zlata vůči stříbru. Ze stříbrných zlatníků, které sloužívaly jako kurantní platidla plně kryjící svou nominální hodnotu cenou obsaženého stříbra, se de facto staly kreditní mince. A tak se stalo, že zlatník ražený v roce 1892 (který měl teoreticky mít hodnotu 100 krejcarů) obsahoval v přepočtu na výkupní cenu drahého kovu pouze 63, 33 krejcaru. Svou nominální hodnotu kryly pouze zlaté mince tohoto systému. Stát potřeboval, kvůli zahraničnímu obchodu i vyváženosti vlastní ekonomiky, přejít ke stálejší komoditě, která by měnu kryla. Tou bylo přirozeně zlato.
Běžného občana se měnová reforma prakticky nedotkla. Jednalo se o makroekonomickou záležitost. Ceny, výplaty a podobně zůstaly na stejné úrovni, občan si musel jen zvykat na odlišné počítání. Jeden zlatý platil nově dvě koruny a krejcar dva haléře.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
