Mezinárodní rok astronomie
Když vynikající italský matematik a fyzik Galileo Galilei zamířil k obloze v létě r. 1609 dalekohled, který si sám postavil, sepsal o tom zprávu nazvanou "Nebeský posel".
Praha, Vídeň - Za týden se vytištěná publikace dostala z Itálie do Prahy, kde si ji astronom Johannes Kepler. Ten v té době působil jako císařský matematik na dvoře Rudolfa II. Kepler pak vydal téhož roku v Praze publikaci "Rozprava s Nebeským poslem", která opět putovala pomocí kurýrů na koních přes Alpy zpět do Benátek ke Galileimu.
V roce 2009 si nejenom astronomové ale i široká veřejnost připomene zakladatelské dílo obou hvězdářů, ale též nesmírný pokrok astronomie za uplynulá čtyři století. Mezinárodní astronomický rok (IYA 2009) bude v Česku doprovázet řada soutěží. IYA 2009 vyhlásily UNESCO a Mezinárodní astronomická unie na počest 400. výročí prvního pozorování oblohy dalekohledem, které uskutečnil italský astronom Galileo Galilei.
Vedle českých mincí věnovaných J. Keplerovi zaujem českou numismatickou veřejnost i nová rakouská bimetalová mince. Bimetalová mince se skládá z vnějšího stříbrného prstence a pozlaceného jádra, které je tvořeno velmi vzácným prvkem, kterým je niob.
Niob je na Zemi poměrně vzácný, jeho obsah v zemské kůře se odhaduje na 15 -25 mg/kg. Koncentrace v mořské vodě je velmi nízká, odhaduje se na přibližně 0,000 01 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom niobu na 40 miliard atomů vodíku. Niob má široké využití: je součástí ušlechtilé oceli, používá se v klenotnictví a medicíně. Slitiny niobu s cínem a titanem se používají pro výrobu supravodivých magnetů, které jsou schopné vyrobit velmi silné magnetické pole.
Minci razí rakouská mincovna ve Vídni a na český sběratelský trh ji dováží Zlaté Mince - Numismatika.
Minci si můžete pohlédnout na této stránce, kde jsou taky uvedeny její technická data:
ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (47)
Početní peníze I.
V seriálu o kovových známkách nemohou chybět sběratelsky velmi oblíbené početní peníze. Tzv. vládní tvoří hranici mezi numismatikou a exonumií, soukromé početní peníze či žetony mezi numismatikou a medailistikou. Zastavme se nejprve u prvních.
Počítání „na linkách“ byl způsob provádění matematických operací známý již ve starověku. Sumy se v yjadřovaly kladením kaménků či kostek na desku s liniemi zvanou abakus. Jednotlivé linky měly hodnotu řádů jedniček, desítek, stovek, tisíců atd., mezer y v yjadřovaly poloviny čili pětky, padesátky atp. Znalost této matematické metody přešla jako kulturní dědictví antiky do doby středověku. Zda byla předána z Byzance prostřednictvím křížov ých v ý prav, nebo jinak, o tom se vedou polemiky. Na přelomu vrcholného a pozdního středověku se vyvinuly k tomuto účelu zvláštní pomůcky ražené jako mince z mědi a jejích slitin, početní peníze.1 Jejich pomocí se na abaku vyjadřovaly sumy a různé početní úkony a měly tak důležité místo v obchodních praktikách středověku. Nejstarší početní peníze z konce 12. století byly užívané kupci v Itálii (obr. 1), odtud se obchodem rozšířily v polovině 13. století do Francie, v 14. století se razily v Holandsku a Anglii, později také v Německu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
