Peníze, nebo život? Interaktivní výstava
Možná vaše děti nebo vnoučata nechápou vaši vášeň pro sbírání peněz všeho druhu. To proto, že nevědí, co všechno peníze v životě znamenají.
Muzeum hlavního města Prahy přišlo s projektem, díky němuž by se situace mohla trochu změnit. Výstava o penězích, na které si mohou především hrát, možná v jejich srdcích probudí sběratelského ducha. A o dědice sbírky budete mít postaráno.
Výstava Peníze, nebo život? funguje jako hra. Při vstupu děti dostanou svoji osobní spořicí kartu, na kterou se jim načte malý virtuální kapitál. Tyto peníze pak používají na různých stanovištích výstavy a během hry se seznamují s důležitými situacemi souvisejícími s penězi. Ty můžou na jednotlivých místech vydělávat, měnit, spořit, investovat či darovat na prospěšnou věc.
Na multimediálních kvízových stanicích si děti zase ověří své nově nabyté znalosti. Smyslem výstavy je dětem nejen ukázat funkci peněz v naší společnosti, ale také to, že je důležité s nimi zodpovědně hospodařit a že ne všechno lze za peníze koupit.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013.
Kdo byl Andragorás? Záhadní vydavatelé antických mincí
Kouzlo a tajemství řecké klasické numismatiky spočívá v různorodosti mincovních motivů, nominálů i vydavatelů. V období helénismu jsou emise měst či městských států doplněny nominály panovníků.
Zatímco klasické řecké antické mince doslova plýtvají obrazovými náměty, postavy bohů se střídají s totemovými zvířaty či božskými atributy, helénistické mince vykazují značnou námětovou rigiditu. Lícní stranu charakterizuje většinou portrét zprava (buď vydavatele, jeho předka nebo některého z bohů), rubní strana je vyhrazena pro božstvo a nápisy identifikující vydavatele.
Obecně proto platí, že rámcové určení helénistických mincí k jednotlivým vydavatelským domům či oblastem je jednoduší než v případě mincí klasických. Jejich přesné přiřazení konkrétnímu panovníkovi či dokonce lokalizování místa jejich vzniku je však mnohdy nesmírně obtížné. Situaci ztěžuje skutečnost, že následník často vydával mince s portrétem zemřelého předchůdce či zakladatele dynastie (Seleukovci, Ptolemaiovci), nebo s portréty svého dobrodince a podporovatele (např. nejkrásnější portréty Seleuka I. se dochovaly na ražbách pergamského vládce Filetaira).
Neméně potíží způsobuje opakování několika dynastických jmen v jednom rodě, (Antiochos, Seleukos, Alexandros, Apollodotos, Diodotos), extrémní případ je pak jméno Ptolemaios, které lze přečíst na všech egyptských epigrafických ražbách.
Samostatnou kapitolu a mnohdy badatelský oříšek představují ražby ve stylu emisí Alexandra Velikého. Jeho mince z drahých kovů byly napodobovány téměř sto padesát let po jeho smrti v mincovnách od Makedonie až po města v Malé Asii a Palestině. Rozhodnutí, zda mince vznikla za života velkého krále, je bez specializované literatury nemožné a mnohdy i přesto sporné. Stejně tak rozlišování mincoven pomocí mincovních značek je velmi diskutabilní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
