MINCE OSTROVA MAN Mincovnictví závislých území Britské koruny (1)
Ostrov Man, samosprávné britské korunní závislé území ležící v Irském moři mezi Británií a Irskem, je dnes v numismatickém světě známý díky četným pamětním ražbám.
Méně známý je fakt, že první mince na ostrově byly vyraženy norskými vikingy počátkem 11. století. Po staletích chaosu, kdy bylo oběživo Manu tvořeno soukromými ražbami a dokonce i koženými penězi, došlo roku 1709 k odlití první vládní ražby. Po prodeji ostrova Británii si Mann sice dokázal podržet samostatnost, ale ztratil vlastní oběživo, které znovu získal až díky decimalizaci roku 1971 a které se stalo jedním z významných příjmů ostrova.
Pod nadvládou vikingů, Skotska a Anglie
Po nájezdech vikingů koncem 8. století a následném osídlení ostrova norskými kolonisty se Království Manu stalo nedílnou součástí vikingského světa. Kontrola nad strategicky důležitým ostrovem střídavě přecházela mezi dvěma hlavními silami v regionu: Hiberno-norskými králi Dublinu a early z Orknejí. Králové Mannu měli počátkem 11. století silné vazby na dublinské vikingy, kteří razili své mince od roku 997. Prvními ražbami Mannu se proto staly penny z mincovny operující na ostrově mezi lety 1025-1065, ražené s pomocí importovaných razidel pro hibernonorský penny 2. typu z Dublinu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.
Konvenční měna 260 let od zavedení
Většina evropských panovníků při nástupu na trůn obvykle slibovala, že bude dbát o pevnou a stabilní měnu, že nepřipustí zlehčování a znehodnocování vydávané mince.
Obvyklým tématem byl na druhou stranu boj proti přílivu cizí nehodnotné mince do země. Ale těžko hledat panovníka, kterému by se to povedlo...
Někteří vladaři po zahájení ražby nové mince nějaký čas, zejména pokud měli k dispozici dostatečně bohaté zdroje jako např. stříbrné doly, skutečně drželi obsah stříbra v minci tak, jak bylo stanoveno v mincovních řádech či podobných nařízeních o minci. Jakmile však potřebovali peníze (většinou na válečné výdaje), pak bez ohledu na své sliby a předsevzetí nikdy neváhali minci zlehčit a znehodnotit. Zmatek a nepřehlednost měnových poměrů v římsko-německé říši byly umocňovány tím, že každý panovník (držitel mincovního regálu) si na svém území vydával mince tak, jak to považoval pro svoji zemi a hlavně pro sebe za nejvýhodnější.
Pokus zavést pro střední Evropu v mincovnictví jednotný systém zaznamenáváme například na počátku druhé poloviny 16. století. Tehdy chtěl císař Ferdinand I. (1526-1564) upevnit ústřední královskou moc a omezit vliv stavů. Jeho cílem bylo vytvoření hospodářsky a nábožensky jednotné říše pod nadvládou Habsburků. Nový říšský mincovní řád byl nejprve uveden do života v rakouských zemích (1560) a o rok později byl přijat i pro všechny země Koruny české. Byla zavedena jednotná měna, jejímž základem byl říšský zlatník/gulden (60 krejcarů). Tento měnový systém sjednocoval mincovnictví všech habsburských zemí mimo uherské království. Zhruba po deseti letech však tento projekt ztroskotal. Například země Koruny české se vrátily zpět k původní tolarové měně v roce 1573. A tak potom následovalo velmi dlouhé období, v němž stálé kolísání hodnoty stříbrných a zlatých mincí, ražba nejrůznějších druhů drobných mincí, jejichž hodnota málokdy odpovídala jejímu označení na minci, byly jevy, které nepříznivě ovlivňovaly hospodářskou situaci v zemi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013.