PRÍSPEVOK K SPOLOČNÉMU OBEHU uhorských a pražských grošov
1. júna 2009 sa našiel na poli medzi katastrami obcí Čataj a Boldog (okr. Senec) menší súbor grošov.
Mince boli roztrúsené na ploche približne 20x10 m. Miesto nálezu sa nachádza na poľnohospodárskej pôde, ktorá je systematicky obrábaná niekoľko desaťročí. Z toho dôvodu môžeme predpokladať, že ide o jeden nálezový súbor rozťahaný orbou.
Popis mincí
Napriek tomu, že nález pozostáva len z troch uhorských a jedného pražského groša, ide o zaujímavý súbor mincí. Jeho význam spočíva v tom, že sa oba druhy mincí nachádzali pohromade a tvorili jednu finančnú hotovosť. Pražské groše patrili v Uhorsku medzi veľmi dôležité mince, ktoré nahrádzali v menových pomeroch chýbajúci stredný nominál. Ich obeh uľahčil aj fakt, že Uhorsko bolo na začiatku 14. storočia v hospodárskej kríze. V krajine sa razili len denáre a oboly malých rozmerov. Okrem toho tu obiehali rôzne zahraničné razby, z ktorých boli najpočetnejšie viedenské fenigy a pražské groše. Tie sa presadili v Uhorsku krátko po ich začatí razby v Čechách v roku 1300. Prvýkrát sa v listinách objavujú už okolo roku 1308, kedy sú známe ich najstaršie zmienky.3 Po uvedenom období sa vyskytujú v písomných prameňoch čoraz častejšie a ich nárast je markantný po roku 1317.4 Zmienky o českých grošoch sú známe z takmer celého územia Uhorska, čo môže dokladať ich používanie vo veľkej časti krajiny.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
Jeruzalém ze zlata Řada investičních mincí s památkami Jeruzaléma
Jeruzalém byl hlavním městem starověkého Izraelského království za panování králů Davida a Šalomouna
(10. stol. př.n.l.) a po jeho rozpadu, roku 931 př.n.l., se stal hlavním městem Judského království, v němž až do roku 586 př.n.l. kralovali panovníci Davidovy dynastie.
Tehdy byl Jeruzalém dobyt vojsky babylónského krále Nebúkadnesara II. a Šalomounův chrám, jenž představoval náboženské, kultovní a kulturní centrum židovského národa, byl zničen. Judsko s Jeruzalémem připadlo Babylónii a velká část Židů byla odvedena do babylónského zajetí. Když Peršané roku 539 př. n. l. porazili Babylóňany a Judsko se stalo perskou provincií, tak se souhlasem krále Kýra II. začal postupný návrat Židů do Jeruzaléma a jeho okolí. Jeruzalém se opět stal hlavním městem autonomní perské provincie Jehud a roku 515 př. n. l. tam byl zasvěcen druhý Chrám, který existoval až do konce prvního protiřímského povstání, kdy jej roku 70 n. l. zničil Titus. Jeruzalém byl hlavním městem Judska za vlády Alexandra Velikého (332–323 př. n. l.) a jeho nástupců a zůstal jím i po dobytí samostatnosti panovníky z dynastie Hasmonejců v letech 142–37 př. n. l. Za vlády kontroverzního judského krále Heroda I. Velikého (37–4 př. n. l.) bylo v Jeruzalémě postaveno velké množství nádherných staveb a velkolepě přestavěn Chrám. Jeruzalém zůstal po Herodově smrti hlavním městem římské provincie Judaea až do roku 132 n. l., kdy císař Hadrianus rozhodl o jeho přebudování na římské pohanské město Aelia Capitolina, jehož dominantou byl na Chrámové hoře nově postavený chrám Jupitera Kapitolinského.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
