Ze světa kovových známek (7) Známky v pohostinstvích
Samozřejmostí provozu hostinců, hotelů, kaváren i dalších pohostinství v minulosti byly známky zpravidla kovové vydané k rozmanitým účelům použití. Společné měly jedno – většina
z nich usnadňovala a zjednodušovala provoz podniku.
Nejstarší známé kovové známky pohostinských podniků z našeho území jsou pražského původu. Nechaly je vyrazit některé staropražské hostince již v polovině 19. století. Nesly označení Abonement Marke (obr. 1), Speise Marke, později i české legendy Oběd v předplacení (obr. 2),
Předplacení na 1 oběd (obr. 3), Jídelní známka a sloužily jako předplatné na oběd. Tím, že při jejich nákupu byla poskytována sleva, zajišťovaly podniku zákazníky a byly tak jedním z prostředků konkurenčního boje. Většina jich byla popsána již v numismatické literatuře druhé poloviny devatenáctého století. První zmínka o těchto ražbách je v prodejním katalogu Killianovy sbírky, kde byl nabízen konvolut o 25 kusech1. Do své neméně obsáhlé sbírky českých ražeb je zařadil i Max Donebauer2. Podobně fungovaly pohostinské známky z pozdější doby, zejména z první poloviny minulého století s nominálními hodnotami 1 oběd (obr. 4), Menu (obr. 5), nebo jen s vyobrazením překříženého příboru (obr. 6).
Známky užívané v hostincích s hodnotou znějící na určitý objem nápoje, obyčejně 1/2 (obr. 7) nebo 1 litr piva nebo jen na blíže neurčené množství – Ein Glass (obr. 8), 1 pivo (obr. 9) či 10 piv (obr. 10), sloužily jako předplatné na oblíbený nápoj. Podobně jako u známek na jídlo i u těchto známek byla při jejich hromadném nákupu předem poskytována sleva. Mezi ražbami pohostinství jsou známky na pivo a další nápoje počtem největší skupinou.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
Alžběta II. 60. rok mincování
Když jsme volili příběh Alžběty II. jako hlavní téma tohoto čísla, uvědomovali jsme si,
že článek o mincích s portrétem této panovnice bude jen vstupní bránou k tématu.
Ale teprve tehdy, když jsem se začal o problematiku podrobněji zajímat, jsem si uvědomil, že mincování této panovnice zaujímá ve světě mnoho prvenství. Tolik, že by jejich popis
a rozbor přesáhl rozsah článku, speciálního čísla, ale i obsáhlé knihy.
Důvody pro tento stav jsou nasnadě. Když Alžběta II. nastoupila v roce 1952 na trůn po svém otci Jiřím VI., zdědila monarchii, která ještě stále vlastnila řadu kolonií. Přestože se koloniální systém za vlády Alžběty II. definitivně rozpadl, ještě velmi dlouho se v koloniích razily mince s královniným portrétem. Britské koruně však dodnes zůstávají korunní dependence, jakými jsou Ostrov Man, Jersey a Guernsey. Tyto země patří britskému
panovníkovi, nejsou však považovány za součást Spojeného království ani Evropské unie. Britský parlament má ovšem právo vydávat zákony pro dependence a britská vláda spravuje jejich zahraniční vztahy a obranu.
Spojené království má dále čtrnáct zámořských teritorií po celém světě. Ani ta se nepovažují za součást Spojeného království, ale ve většině případů mají jejich obyvatelé britské občanství a právo bydlet ve Spojeném království (platí od roku 2002). Britskými
zámořskými teritorii jsou v současnosti Anguilla, Bermudy, Britské antarktické území, Britské indicko-oceánské území, Britské Panenské ostrovy, Falklandy, Gibraltar, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, Kajmanské ostrovy, kyperské vojenské základny Akrotiri a Dhekelia, Montserrat, Pitcairnovy ostrovy, Svatá Helena, Turks a Caicos.
Celkem byly peníze s portrétem Alžběty II. vydávány v 78 zemích světa. S přihlédnutím k šedesátiletému vládnutí se nelze divit, že její ražby jsou prakticky nespočitatelné.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
