Významné chybotisky Afriky
Setkání s africkými bankovkami je pro běžného občana velmi řídké.
Sběratelé jsou na tom trochu jinak, nicméně existují vzácnosti, které potká i zkušený milovník bankovek jen ojediněle. Zde jsou některé z nich.
Mauritius 5 rupií – Pick #30 (1967)
Historie bankovek nominální hodnoty 5 rupií (Rs) sahá do roku 1876, kdy byla vydána první bankovka tohoto nominálu. Byla vydávána jako uniface až do roku 1902 a katalogizována je v označení Pick #13 (A–b).
Jako předposlední bankovka 5 rupií byla vydána v roce 1967 jako ND Pick #30 ve variantách a, b, c a r. Pouze pro úplnost dodáváme, že poslední bankovkou tohoto nominálu byla Pick #34 (ND 1985).
Chceme se nyní věnovat bankovce z roku 1967, 5 rupiím, kde dominantou A je portret královny Elizabeth II., který nahradil do roku 1940 používaný portret krále George VI.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
Cromwellova Anglie Mincovnictví v letech 1625–1658
Oliver Cromwell, rozporuplná postava anglických dějin, podle jedněch bojovník za práva a náboženskou svobodu národa, podle jiných zloduch, který popravil krále a nechal zničit korunovační klenoty.
Chudý venkovský šlechtic se stal úspěšným generálem a uznávaným vůdcem Anglie. Pohnuté období občanské války a commonwealthu zanechalo nesmazatelné stopy i v anglickém mincovnictví.
Stuartovská Anglie
Nástup skotských Stuartovců na anglický trůn přinesl Anglii období klidu a stabilizace. Jakub I. zanechal svému synovi zemi, kde panovník soupeřil o moc s parlamentem. Po nástupu Karla I. na trůn roku 1625, spory s parlamentem dále eskalovaly. Král požadoval peníze na válku s Francií, ale parlament, který měl na starosti výběr daní, odmítl. A tak král začal vybírat daně po svém. Donutil gentry k „dobrovolným“ půjčkám, jejichž odmítnutí bylo trestáno vězením, hrabství ležící u moře zase musela financovat loďstvo. Nové daně u parlamentu tvrdě narazily a ten požadoval roku 1628 potrestání králových rádců a oblíbenců a okamžité zrušení nových daňových opatření. Karel zareagoval rychle a s arogancí sobě vlastní rozpustil parlament. Dalších jedenáct let vládl bez něj. Karel byl ve výběru daní vynalézavý. Protože parlament nefungoval, král usoudil, že venkovská šlechta nemá v Londýně co pohledávat, a každému kdo byl ve městě přistižen hrozila tučná pokuta. Daň za užívání „králova“ moře se tak osvědčila, že ji musela platit i hrabství ve vnitrozemí. Karel rovněž oprášil dávno nepoužívané středověké zákony, jako bylo právo Královského lesa, a výnosným obchodem se stalo pořádání dražeb různých úřadů. Proti králi narůstal odpor napříč celou společností. Poslední kapkou v Karlově nešťastné politice byl pokus zavést ve Skotsku anglickou knihu modliteb a církevní organizaci. Rozezlení Skoti se vzbouřili, postavili armádu a v létě roku 1640 vpadli do Anglie. Král, který potřeboval peníze více než kdy předtím, byl nucen svolat parlament a ten si tentokrát kladl podmínky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
