Korunovace Přemysla Otakara I. Zlatá bula sicilská na pamětní medaili
Pamětní medaile upomínající na vládce Českého království jsou mezi tuzemskými
sběrateli velmi oblíbené. Oprávněný zájem však budí i v zahraničí.
Naposledy se
o tom přesvědčili zástupci Pražské mincovny, kteří na letošní světové výstavě
v Singapuru vystavili i medaili Korunovace Přemysla Otakara I. – Zlatá bula sicilská.
Medaili věnovanou památce českého krále Přemysla Otakara I. razí Pražská mincovna ve zlatém i stříbrném provedení. Samozřejmostí jsou kovy nejvyšší ryzosti. „Autorem předlohy je akademický sochař a medailér Zbyněk Fojtů, který je podepsán i pod další zdařilé návrhy ze série Korunovace českých králů,“ upřesnil předseda představenstva Pražské mincovny Pavel Trtík. Stejně jako další medaile s typickou značkou lví stopy, ani tento titul nemohl chybět na světových výstavách v Berlíně a v Singapuru, kde letos mincovna otevřela svůj stánek
„S potěšením jsme konstatovali, že se můžeme poměřovat i s tou nejvyspělejší světovou produkcí a s dobrým vědomím tak v zahraničí šířit tradici české medailérské školy. Ohlas odborné veřejnosti byl pro nás opravdu povzbuzující,“ poznamenal Pavel Trtík.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
Rudolf II. Samotář na trůně
„Ať září císařova hvězda“ – tak znělo motto význačného panovníka, od jehož úmrtí letos uplynulo 400 let. Oblíbená pohádka z padesátých let Císařův pekař – Pekařův vylíčila
císaře Rudolfa II.
jako směšnou figurku a pravý opak moudrého vladaře. Přitom český lid ho měl v oblibě a zprávy o jeho skonu přijal se zármutkem. Jaký byl podivínský Habsburk doopravdy? A jaké tajemství tutlal světu až do svého neslavného skonu?
Rudolf II. byl teprve třetím Habsburkem na českém trůnu poté, co v českých zemích roku 1526 vymřeli Jagellonci. Jeho rod patřil k nejmocnějším evropským dynastiím, významnější však tehdy byla španělská větev (král Filip II.), vedle níž rakouští Habsburkové působili jako
chudí příbuzní. V kapse však měli významný trumf – císařskou hodnost, kterou už získali prakticky dědičně. Římského císaře sice po staletí volil sbor sedmi kurfiřtů, avšak v době,
kdy Rudolf nastupoval vládu, byl titul udělován již více než sto let jen Habsburkům.
Rudolf II. se narodil roku 1552 coby budoucí dědic císařské hodnosti, českého a uherského královského titulu a tradičních Habsburských držav v Německu a Rakousku. Jeho rodiče – císař Maxmilián II. a sestra španělského krále Marie Španělská – byli bratranec a sestřenice (Rudolfovi dědové byli bratři) a v rodině nechyběly ani další obdobné sňatky, které měly posílit vazby mezi španělskou a rakouskou větví. Genová jednotvárnost si však začala vybírat daň. Rudolfovou prabábou byla kastilská královna Johana Šílená a u španělského dvora se mluvilo o tom, že malý dědic trůnu také není duševně v pořádku. Rudolfův otec proto větřil příležitost a souhlasil s tím, aby jeho nejstarší synové Rudolf a Arnošt byli vysláni ke španělskému dvoru na vychování.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
