Karel Schwarzenberg Setkání generací
Bitva u Lipska se stala největším střetem napoleonských válek.
Zapojilo se do ní na půl milionu vojáků různých národností a právem proto bývá označovaná jako Bitva národů. Historickou událost připomíná stříbrná a zlatá ražba Pražské mincovny. Na lícní straně je zobrazen velitel vítězných koaličních sil Karel Filip Schwarzenberg, zakladatel orlické větve rodu Schwarzenbergů. Patronem ražby se proto stal Karel Schwarzenberg, který patří do stejné rodové linie. Sádrovou předlohu pro ražbu vytvořil akademický malíř Karel Zeman.
Slavnostní prezentace ražby, upomínající na bitvu u Lipska, se uskutečnila v prodejní galerii Pražské mincovny u Prašné Brány v Praze. Karel Schwarzenberg na místo úterní ceremonie dorazil v několikaminutovém předstihu, snad aby stihl prohlídku dalších vzácných vystavených exponátů. Zajímal se především o tituly tematicky spojené s českou historií, jeho pozornost ale zaujala také měděná medaile, kterou Pražská mincovna razí na podporu obnovy vyhořelého Libušína. „Na obnovu této památky rád přispěji,“ pronesl Schwarzenberg a jeden z těchto medailonů si hned zakoupil.
Pak už došlo na slavnostní odhalení pamětní ražby nazvané Bitva národů u Lipska. Její lícní straně dominuje portrét Schwarzenbergova předka polního maršála Karla Filipa I. Ten u Lipska velel spojeným silám Rakouska, Pruska, Ruska a Švédska o síle 330 tisíc mužů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (9) Církevní aristokracie
Katoličtí preláti svými zakázkami rozvíjeli barokní formy ve všech sférách výtvarného umění.
Nezadali si přitom se svými středověkými předchůdci, kteří, stejně intenzivně, podporovali výtvarné umění své doby. Baroko se u nás markantně projevilo i na mincích a medailích vysokých církevních hodnostářů, jejichž jména už většinou nebyla česká.
Biskupský palác v Olomouci byl pro zdejší měšťany stále ještě novostavbou, když před ním roku 1694 zastavily tři kočáry. Z prvního, s vévodským erbem na dvířkách, vystoupil bledý chlapec, kolem kterého se ihned shlukla početná skupina štolbů, komorníků a tajemníků. „Tohle je opravdu nový pan koadjutor?“ šeptali si sloužící z biskupského paláce. Ti zasvěcení je nenechali na pochybách, bylo tomu skutečně tak. Pomocný biskup olomoucký, Karel Josef Johann Lotrinský, se právě ujímal svého dalšího úřadu. Bylo mu čtrnáct let.
Barokní biskupové a arcibiskupové reprezentovali katolickou církev, tedy nadnárodní, centrálně řízenou organizaci, s pevným místem v mocenské struktuře Evropy. Nebyl důvod, aby pocházeli ze země, kde zastávali úřad. V Českém království, ve kterém ještě doznívala rekatolizace, byl jejich cizozemský původ spíš žádoucí. Monarchie se už stabilizovala ve své absolutistické podobě a propojování světské a církevní moci vyplývalo ze situace. Docházelo k němu sice již v renesanci, ale v 17. století, v zemích s dominancí katolické církve, patřilo k dobových charakteristikám.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.
