Výrobní defekty na mincích (1) Stručný pohled do historie výroby mincí
Mincovní technika je vždy charakteristická pro určité historické období a mění se s technickým pokrokem.
Budeme se proto nejprve zabývat způsoby odpovídajícími dobové technické úrovni, kterými bylo zejména v našich historických zemích v průběhu desíti staletí v mincovnách zajišťováno mincovní dílo. Konečným produktem tohoto souboru na sebe navazujících výrobních činností byla ražená mince.
Mincovní dílo se zjednodušeně řečeno skládalo ze třech základních fází: A - přípravné (příprava mincovního kovu: jeho čištění od zbytkových příměsí z hutní výroby, legování pro získání mincovní slitiny předepsané ryzosti, lití cánů a jejich žíhání), B – mincířské (výroba střížků: zhotovování plátů a jejich úprava klopováním a kvečováním, žíhání a bělení, vážení) a C – pregéřské (ražení mincí). Dříve než se mohlo přistoupit k finální fázi celého náročného technologického procesu tj. k vlastní ražbě mincí, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila a dodala mincovní razidla. Je pochopitelné, že i výroba razidel prošla v průběhu staletí řadou proměn – od puncovní techniky 10. století, přes umělecky vrcholnou dobu rytých obrazů českých denárů 12. století zpět k puncovní technice doby grošové a tolarové až ke strojové výrobě již velmi blízké té dnešní. Pokud se týká vlastní ražby mincí i ona prošla složitým vývojem od ruční ražby přes první jednouché stroje k technicky vyspělým mechanickým ražebním lisům.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (36) Jídelní známky I
Známky k odběru jídla v pohostinství, tedy kovové stravenky, mají u nás bohatou historii.
O jejich oblíbenosti u sběratelů svědčí fakt, že pražské jídelní známky z poloviny 19. století byly součástmi numismatických sbírek snad již v době své platnosti.
Filozof, lékař a politik Jan Jessenius či Ján Jesenský nebo také Jan z Jesenu se narodil 27. prosince 1566 ve slezské Vratislavi. V roce 1583 se zapsal na univerzitu ve Wittenbergu a v roce 1587 obhájil v Lipsku disertaci. V roce 1588 odešel na filozoficko-lékařské učení do Padovy, kde obhájil lékařskou i filozofickou práci. V Praze získal doktorát, nejprve se vrátil do Vratislavi, kde působil jako lékař a později získal titul dvorního lékaře saských vévodů. Stal se mimořádným profesorem a v roce 1597 rektorem univerzity ve Wittenbergu. V roce 1600 přijel za přítelem Tychonem de Brahe do Prahy, kde provedl na těle odsouzence první veřejnou pitvu, jejíž popis je jedním z vrcholů jeho vědecké činnosti. V Praze pak prováděl jako host Univerzity Karlovy další pitvy a publikoval odborné práce. Začal se zabývat také politikou, stal se jedním z hlavních představitelů protihabsburského hnutí a plnil diplomatické úkoly.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
