Hyperinflace v Zimbabwe VI. Rok 2009 – labutí píseň zimbabwské měny
Můj návrat do Čech, včetně odchodu ze služeb Ministerstva zahraničí ČR byl myšlen naprosto
vážně a se všemi důsledky.
Těšila jsem se domů. Jen jsem, nemohla zapomenout na své přátele
v Zimbabwe a hlavně děti v Tengenenge. A tak jsem se hned v druhé polovině ledna 2009
vrátila. Na obyčejný pas, na obyčejné vízum a jen na 30 dní. A našla jsem si práci, společně
se svým fotografem, Ericem Gaussem jsme projeli Zimbabwe a mapovali pro Delegaci EU stav
kamenosochařství v zemi. Tuto práci Delegace EU později publikovala.
Mých 5000 USD, které jsem na zabezpečení tohoto měsíčního pobytu v zemi dovezla, se ukázalo jako dostatečných na ubytování, nákup pohonných hmot, jídla a dětskou party v Tengenenge. Jen jednu maličkost jsem podcenila. Neměla jsem dostatek drobných bankovek, takže každou stodolarovku jsem jezdívala vyměnit do prestižních hotelů ve městě, kde jsem si dávala i většinu of iciálních schůzek, a platívala kolem 4 až 6 USD za průměrnou kávu či 10 USD za dvě deci v ynikajícího jihoafrického vína. Nutno však dodat, že mými hosty byly pracovníci galerií či nově obsazovaného ministerstva kultury.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012.
Vojevůdce na papíře Jan Žižka na bankovkách
Vděčným motivem našich domácích bankovek vždy byly významné osobnosti naší bohaté historie. Jednou z nejčastěji vyobrazovaných postav je tak vedle Tomáše Garrigue Masaryka především Jan Žižka z Trocnova.
Už v době národního obrození a zejména během první republiky vzrostl velký zájem o husitství a osobnosti s ním spojené. Velmi silně se k husitské tradici hlásily především československé legie, kde zejména v Rusku působilo hned několik pluků nesoucí jméno tohoto našeho předního vojevůdce. Po válce na téma husitství vznikla i celá řada knih, z nichž jednou z nejvýznamnějších je známá trilogie od Josefa Pekaře Žižka a jeho doba.
Vrcholem prvorepublikové oslavy legionářské tradice měl být také vítkovský památník, dokončený byl ale až po druhé světové válce. Zde stojící socha Jana Žižky je dodnes
jednou z největších jezdeckých soch v Evropě. Velký rozmach zájmu o Žižku a husitství jako takové zaznamenáváme po druhé světové válce a především v padesátých a šedesátých letech, tedy v době kdy tuto část naší historie zneužili komunisté ke své propagandě.
Je ovšem nutno podotknout, že vedle mnoha řádů, plaket a vyznamenání, vznikají i odborné a dodnes nepřekonané publikace například ta od F. M. Bartoše. Ve všeobecně panujícím zájmu o husitství tak není divu, že se toto téma přeneslo i na nově vznikající papírová platidla.
Během více jak čtyřicetileté vlády komunistického režimu se tak vydaly hned čtyři vzory bankovek nesoucí Žižkův por trét.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
