FENOMÉN LIBRA Příběh librové mince 1983–2017
Librová mince slouží obyvatelům Spojeného království 34 let během kterých se na ní vystřídalo 25 reversů se symboly této hrdé země.
Byla to její hodnota, která způsobila že nakonec podlehla v nerovném boji s padělateli. 28. března 2017 proto vstoupila do oběhu nejbezpečnější mince světa, která vyzbrojena nejmodernějšími bezpečnostními technologiemi, má před sebou nelehký úkol obnovit důvěru ve zkompromitovaný nominál.
STRUČNĚ DĚJINY LIBROVÉ MINCE 1983-2016
Libra: bankovka a mince
Historie librové mince začíná roku 1489, kdy Jindřich VII. zavedl zlatý sovereign. Moderní sovereign byl znovu zaveden roku 1817 a byl používán jako mince s hodnotou Ł1 až do poloviny První světové války, kdy byl postupně nahrazován bankovkou. Roku 1978 byly vydány librové bankovky série D s Isaacem Newtonem na reversu. Protože bylo zřejmé, že klesá kupní síla libry, která hodnotou odpovídá spíše minci než bankovce, objevily se úvahy o zrušení bankovky. Pro zrušení hovořila i malá životnost bankovky, průměrně 9 měsíců oproti 20 letům u mincí. Dalším důvodem pro zavedení mince byl prudký rozvoj prodejních automatů. Po poradě s obchodníky a dalšími zájmovými skupinami bylo 31. července 1981 oznámeno, že bude bankovka nahrazena mincí. Librová bankovka, naposledy vydaná 31. prosince 1984, přestala být zákonným platidlem 11. března 1988. Librové bankovky jsou nadále emitovány pro Jersey, Guernsey, Isle of Man a Royal Bank of Scotland. Zpočátku neoblíbené librové mince se dostaly do oběhu 21. dubna 1983 v nákladu 443 053 510 kusů. Od té doby bylo vyraženo 2,2 miliardy kusů a podle Royal Mint se jich v roce 2014 nacházelo v oběhu 1 553 000 000 a dalších 433 milionů kusů měli lidé doma v pokladničkách.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.
MALEY GROSS Malé groše Rudolfa II .
Co přinesla doba Rudolfa II. nám numismatikům? Na to je jednoznačná odpověď: MALÝ GROŠ.
Je
poměrně hodně sběratelů vládních mincí zemí Koruny české, kterým učarovala jedna z nejkrásnějších a typově nejrozmanitějších českých drobných mincí tolarové měny – malý groš. Šestnácté století a počátek sedmnáctého je v dějinách českého mincovnictví obdobím velmi významným.
Za doby Rudolfa II. pracovaly v Čechách čtyři mincovny: Praha, Kutná Hora, Jáchymov a České Budějovice, jež se mimo jiné všechny podílely na ražbě malých grošů. Proč byl malý groš vlastně zaveden? Pro zodpovězení této otázky se musíme vrátit až do roku 1561. V srpnu tohoto roku byl pro všechny země Koruny české vydán nový řád o minci. Toto nařízení bylo jedním z kroků, kterými chtěl císař Ferdinand I. (1526–1564) upevnit ústřední královskou moc a omezit vliv stavů. Jeho cílem bylo vytvoření hospodářsky a nábožensky jednotné říše pod nadvládou Habsburků. Nový řád o minci vycházel z říšského mincovního
řádu, který byl již rok před tím uveden do praxe v rakouských zemích. Byla zavedena jednotná měna, jejímž základem byl říšský zlatník/gulden (60 krejcar). Tento měnový systém sjednotil mincovnictví všech habsburských zemí mimo Uherské království. Z dřívějších typicky českých mincí se udržela pouze ražba bílého a malého peníze, jež byly potřeba především pro vnitřní směnu. Nadále směl obíhat pražský groš. Mincovní řád z roku 1561 nebyl v českých zemích přijat s velkým nadšením, protože stavům nebylo příliš po chuti utužování ústřední královské moci. Odpor byl nakonec tak silný, že císař Maxmilián
II. (1564–1576) musel v roce 1573 potvrdit usnesení českého sněmu, že se země Koruny české vrátí opět k tolarové měně. Jelikož však nebyl ihned vydán nový mincovní řád, zahájily české mincovny ražbu mincí podle starého mincovního řádu Ferdinanda I. ze září 1547. Na základě toho byly v Čechách od roku 1573 raženy tyto mince: tolar a jeho díly, bílý groš, bílý peníz a malý peníz.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
