VÝSTAVA V ORLOVÉ 1926 Plakety a odznaky
Letos v létě jsme si připomněli 90 let od konání velkolepé Průmyslové, živnostenské, kulturní a hospodářské výstavy v Orlové na Těšínsku.
Konala se ve dnech 27. 6.–8. 8. 1926. Výstavu kromě řady dobových pohlednic připomíná vzácná a dosud nepublikovaná plaketa s portrétem našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka a pamětní výstavní odznak.
Prezident Masaryk znal Orlovou ze svých návštěv na Těšínsko, konaných dlouho před válkou. Chtěl tenkrát na vlastní oči poznat tento kraj, ostatními českými zeměmi zanedbávaný. Sám proto pro něj také pracoval a propagoval úspěšnou drobnou národní práci. Za první světové války pak obyvatelstvo Těšínska sledovalo činnost T. G. Masaryka za hranicemi se stejným zájmem a napětím, jako ostatní Čechoslováci. Srdečný vztah obyvatel Těšínska k prezidentu Masarykovi byl ještě prohlouben dvouletým bojem o samostatnost Těšínska. Orlová byla tehdy střediskem českého života, centrem českého boje. Obyvatelstvo Těšínska se těšilo dlouhou dobu na to, že vzdá prezidentovi Osvoboditeli svůj dík. Bohužel pro zaneprázdnění prezidentovo i pro jiné překážky se nemohla návštěva uskutečnit.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2016.
Temná místa našich dějin Padesátá léta na pamětních medailích
Historická témata se druží k pojmu pamětní medaile úplně organicky.
Čím hlouběji však sáhneme do historie, tím bezpečnější terén nacházíme. Uběhl už dlouhý čas a generace historiků absolvovaly nezbytné a opakované názorové střety, aby se posuzování jednotlivých dějinných událostí nakonec přiblížilo objektivnímu výkladu. Na této cestě pak historiky, s obvyklým zpožděním, následuje také většina společnosti. Jestli se ale ohlédneme jen o jednu nebo dvě generace zpět, bude situace úplně jiná. Interpretace nedávné historie nadále rozděluje a zatěžuje společnost.
Problémy s vlastními novodobými dějinami bývají markantní zejména v obdobích následujících po změnách režimu. Dříve narození to jako děti mohli sledovat u našich západních sousedů. Oba tehdejší německé státy, které se postupně zformovaly po roce 1945, dostaly šanci k historické sebereflexi. Bylo jistě poučné pozorovat v průběhu druhé poloviny minulého století, jak rozdílně ji tehdejší NSR a NDR využily. Obyvatele naší země tehdy asi nenapadlo, že se v podobné situaci jednou octnou sami. V našich novodobých dějinách jsou dva letopočty označující dvě poslední zásadní změny politických systémů. Oba roky, 1948 a 1989, zároveň ohraničují dlouhé období, kdy naše dějiny určovala hegemonie jedné strany. Oněch jednačtyřicet let, kdy komunistická strana modelovala generace občanů naší republiky, nepředstavuje jednolitý celek. Míra indoktrinace byla různá a historikové se již většinou shodli, že skutečně brutální formy měla v padesátých letech.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
