Vídeňský bazilišek se vrací
Rakousko vydává novou pamětní minci v nominální hodnotě 10 eur. Nová mince ze série "Báje a legendy Rakouska" je věnována legendární příšeře města Vídně - slavnému baziliškovi.
Vídeň - Rakousko vydává novou pamětní minci v nominální hodnotě 10 eur. Nová mince ze série "Báje a legendy Rakouska" je věnována legendární příšeře města Vídně - slavnému baziliškovi.
Bazilišek je podle středověkých legend ohavná bájná bytost, smíšená z ptáka a plaza, nejčastěji bývá zpodobován s kohoutí hlavou, na, které se spatřuje malá korunka a s kohoutíma nohama. Mohou být dvě i více. Bazilišek se vylíhne z vejce bez žloutku sneseného úplně černým kohoutem, které vysedí ošklivá ropucha, případně had.
Vídeňský bazilišek se dle legendy objevil v roce 1212 při kopání studny v ulici Schönlaterngasse. Stejně jako bájná Medůza i bazilišek zkameněl hrůzou poté co spatřil svůj vlastní obraz v zrcadle, které mu nastavil pekařský učeň.
Autorem mince o průměru 32 mm je Thomas Pesendorfer. Razí se ve Vídeňské mincovně. Na lícní straně mince je vyobrazena ulice Schönlaterngasse. Brána na jejím konci vede do Dvora Svatého kříže patřící Cisterciánskému klášteru Svatého kříže v Dolním Rakousku. Na pravé straně je Baziliškův dům č. 7 ( bývalé pekařství ) ve své dnešní podobě. Na rubové straně mince je bazilišek hledící do zrcadla s hrdinou, který nad ním podle vídeňské pověsti zvítězil.
Mince je ražena ze sterlingového stříbra vysoké ryzosti 925/1000. Má průměr 32 mm a váží polovinu troyské unce. Náklad těchto mincí ve špičkovém provedení je omezen na 40.000 ks.
Bazilišek nezůstane v numismatických sbírkách osamocen. Série "Báje a Legendy Rakouska" bude v říjnu tohoto roku pokračovat titulem věnovaným věznění britského panovníka Richarda Lví srdce na hradě Dürnstein.
Korunová bankovka
Papírové peníze nemají tak dlouhou historii jako mince. Připomeňme si jen, kdy se na našem území začalo platit papírovými penězi – bylo to od roku 1762, tedy před 250 lety.
Samozřejmě to nebyly úplně první papírové peníze na světě, ty se objevily v Číně údajně ve 12. století a jejich existenci dovezl do Evropy mořeplavec Marco Polo. Zatímco mince se používaly od 7. století před naším letopočtem. Od počátku historie našich papírových platidel se tiskly hodnoty 1 (zlatý nebo koruna).
Když se řekne jednokorunová bankovka, tak je to v dnešní době už prakticky nepředstavitelné spojení. Tím spíše, když jsme svědky rušení haléřových mincí (také platily 1 haléřové mince), rušení 20 korunových a dokonce 50 korunových bankovek.
Ještě je třeba říci, že z formálního hlediska existovaly bankovky a státovky. V praktickém životě si tohoto rozdílu v názvu většinou nikdo nevšiml, ale přeci jen je zde jakýsi rozdíl. Mnemotechnickou pomůckou je to, že bankovku vydává emisní (cedulová) banka, státovku vydává stát (ministerstvo financí apod.). Na bankovce je tedy podepsán guvernér, pokladník či obecně někdo z centrální banky, na státovce je podepsán ministr financí.
Při popisu papírových platidel bude dále použit vždy správný název bankovka/státovka, ale v běžném textu si dovolím používat slovo bankovka pro oba významy.
V historii Československa ale i dalších období jsme platili celou škálou hodnot, většinou od jednokorunových bankovek až po 5000 koruny. Například první československá emise (mimochodem státovek) s datem 15. 4. 1919 byla tištěna v celé řadě tiskáren, různými tiskovými technikami a také na různé úrovni. Škála nominálů byla 1 Kč, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1000 a 5000 Kč. Větší rozptyl hodnot v naší historii již možný nebyl a není.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
