VELKÁ AUKCE SBÍRKY MINCÍ A MEDAILÍ FRANTIŠKA JOSEFA I.
15. a 16. aukce od firmy Macho & Chlapovič
Po úspěšném prodeji profilové sbírky Československých mincí a medailí z loňského roku, si Česko – Slovenský aukční dům připravil další lahůdku v podobě patnácté aukce, kde bude dražena sbírka mincí a medailí Františka Josefova s více než 600 položkami ve zlatě a stříbře. Následující šestnáctá aukce bude všeobecná a klasicky v ní nalezneme položky od Keltských mincí přes bohemika a uherské ražby, mince Habsburků, období Československa po světové mince, bankovky a vyznamenání. Nyní si pojďme blíže představit první z nich.
Habsburské panovníky po revolučních letech 1848–1849 rozšířil 2. prosince 1848 mladičký, teprve osmnáctiletý panovník František Josef Karel Habsburský z Boží vůle císař rakouský, král český, uherský, lombardský a benátský, dalmátský, chorvatský, slavonský, haličský, vladimirský a illyrský, král jeruzalémský, arcivévoda rakouský atd… Jeho vláda trvala úctyhodných 68 let, které jsou jasně patrné i na v ý voji portrétu panovníka na mincích od mladičkého chlapce, přes dospívajícího muže až k serióznímu zkušenému vladaři. Z numismatického pohledu to byla doba, kdy docházelo k několika zlomům, z konvenční a spolkové měny, se přešlo na tu korunovou. Renezanci zažilo také medailérství a rytci se mohli realizovat při nejrůznějších příležitostech (Střelby, návštěvní medaile, v ýstav y, v ýročí…).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2018.
Německá platidla po 2. sv. válce (3) Emise BBK I.
Wirtschaftswunder (hospodářský zázrak) tak lze ve stručnosti charakterizovat vývoj, jaký prodělalo německé hospodářství v období krátce po měnové reformě.
Do té doby nevídaná konjuktura německé ekonomiky se nese ve znamení dvou předních politiků. Prvního spolkového kancléře Konrada Adenauera a ministra hospodářství Ludwiga Erharda, pod jejichž vedením se z válkou zničené země stala během sedmi let průmyslová velmoc a z nové německé marky DM symbol úspěchu a stability.
Z počátku bylo německé hospodářství poznamenáno nejen válečnými škodami, ale také demontáží průmyslových závodů a nuceným vývozem paliv, surovin a uhlí za nepřiměřeně nízké ceny. Stále platil přídělový systém, který pokrýval jen nejzákladnější potřeby, čímž přispíval k enormnímu rozmachu černého trhu. V oběhu se nacházelo nepřiměřeně velké množství peněz, které postupně roztáčelo spirálu inflace. S cílem stabilizovat tuto situaci byla v červnu 1948 přijata měnová reforma, která de facto předznamenala budoucí rozdělení Německa a v západních sektorech odstartovala jeho ekonomický růst.
Samotná reforma spočívala ve stažení staré měny a jejím nahrazení Deutsche Mark v novém kurzu a eliminaci úspor a dlužných pohledávek bank vůči státu. Díky potlačení černého trhu se obchody zaplnily do té doby nedostatkovým zbožím natolik, že si obyvatelé mohli pořídit většinu výrobků a to i těch, které by si před nedávnem nemohli vůbec dovolit nebo takových, které byly k dostání jen na černém trhu. Z obav před vzrůstající inflací uvolnila Bank deutscher Länder jen omezené množství peněz vytištěné dílem v domácích tiskárnách, dílem v ABNCo a Bureau of Engraving and Printing (BEP). V oběhu jich tedy bylo relativně málo, o to větší však měly hodnotu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
