Ze světa kovových známek (8) Známky na chléb
Kovové známky – poukázky k odběru chleba jsou značného stáří. Již v antickém Římě byly mezi římský lid rozdávány olověné tessery zvané frumentarie pro bezplatný příděl obilí, později
i chleba římské chudině.
Za nejstarší českou kovovou známku, za níž bylo možné obdržet chléb, byla považována ražba, kterou popisuje Vilém Killian v prodejním katalogu své sbírky1. Jak stojí v poznámce u této mosazné ražby s božím okem a opisem SPEIS DER ARMEN 1771 na líci a nápisem GUT – FÜR EINEN – TAG2 na rubu, dostávali za ni v době nouze L. P. 1771 chudí na Staroměstském náměstí chléb. Popis této známky se shoduje s německými známkami vydanými v Mnichově (obr. 1), je nepravděpodobné, že by se stejné známky užívaly i v Praze. Zda Vilém Killian známku vydával za českou, aby zvýšil její atraktivnost pro potencionální české zájemce, či o jejím německém
původu nevěděl, není známo. V pozdějších soupisech českých ražeb již tato položka není uvedena. Z Německa je známa celá řada historických poukázek na chléb pro chudé, vydávaných v dobách nouze zejména v 18. a počátkem 19. století městy, vrchností, dobročinnými spolky či kostely a církevními provinciemi. Nejznámější jsou známky Elberfeldského obilného spolku
(Elberfelder Korn Verein), jejichž prostřednictvím se v letech 1816–1817 zmírňoval dopad neúrody a následný strmý nárůst cen potravin na nejchudší vrstvy obyvatelstva
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
Češi si koupili celé Braniborsko. Platili zlatem
Braniborsko je dnes jedna ze 16 spolkových zemí Německa, která obklopuje Berlín.
Praha, Barlín - Braniborsko je dnes jedna ze 16 spolkových zemí Německa, která obklopuje Berlín.
Toto historické území v severní části Německa bylo v 6. století osídleno slovanskými kmeny, zejména Havolany (Stodorany) a svazem Luticů. Panovnickou moc zde konsolidoval v l.polovině 12.století havolanský kníže Přibyslav. Později za vlády Askánců (1157 – 1319) se obyvatelstvo Braniborska poněmčilo.
Jako Braniborské markrabství bylo od roku 1157 nezávislým státem. Počátky intenzivních styků Braniborska a Českého státu vznikly v 2.polovině 13.století. Braniborské markrabství bylo spojencem českého krále Přemysla Otakara II. Po té co padl tento český král zabránily braniborské jednotky v obsazení a ovládnutí Českého království Rudolfem Habsburským.
Během expanze Karla IV. na sever bylo Braniborsko 2.10.1373 připojeno k Českému státu.
Karel IV. získal Braniborsko od Otty V. der Faule z rodu Wittesbachů. Zaplatil za něj 500.000 zlatých mincí a odstoupil část České Falce. Téměř 2 tuny zlata, které zde Karel IV. investoval pocházelo z dolů ležících na českém území. České zlato tak významně napomohlo rozvoji českého království. Florény otce Karla IV., českého krále Jana Lucemburského byly vůbec první české zlaté mince a staly se oblíbeným mezinárodním platidlem.
Karel IV. správně přikládal Braniborsku velký význam. Dobře odhadl význam Braniborska jakožto významného geopolitického území, protože později se stalo Braniborsko geopolitickým jádrem Pruska a Německa.
Braniborsko ve svazku Zemí Koruny české setrvalo do roku 1415, kdy je císař Zikmund převedl za 400.000 zlatých jako říšské léno na Hohenzollerny, kteří zde pak vládli až do roku 1918.
