Luboš Charvát Mistři české numismatiky
Autor řady českých medailí a mincí Luboš Charvát začínal jako rytec.
Tím se vyučil na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově, odkud po maturitě přešel do Jablonecké bižuterie. Od roku 1992 pracuje na Střední uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou jako odborný pedagog pro obor rytí kovů. První minci ČNB realizoval v roce 2002. Sám sebe považuje spíše za řemeslníka než výtvarníka. Přiznává, že blízké jsou mu zejména technické motivy, ostatně už v dětském věku stavěl modely letadel a lodí. Rád ale zpracovává také portréty. Luboš Charvát má rozvinutý smysl pro humor, díky němuž je oblíben i mezi studenty.
Původně jste vystudoval obor rytecký. Kdy jste se sám stal aktivním tvůrcem numizmatiky?
K navrhování medailí a mincí do soutěží jsem se dostal až při práci učitele na Střední uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou, kde se soutěží zúčastňovalo více výtvarníků i studentů. Abych se přiznal, tak se nepovažuji za výtvarníka, ale především za řemeslníka. Vždy mě velice bavilo především rytectví.
K nízkému reliéfu se však pravidelně vracíte a vaše návrhy rozhodněv propadlišti dějin nekončí. Čím vás práce medailéra přitahuje?
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (16) Koalice oltáře a trůnu
Sestup katolické církve po schodišti společenského významu, započatý koncem 18. století, pokračoval.
Vývoj směřující k sekularizaci se v druhé polovině 19. století zdál nezvratný, zejména ve většině západoevropských zemí. Shodou různých okolností se tento trend uplatňoval ve střední Evropě trochu jinak.
„...Pane, dej mi sílu, abych dokázal čelit neznabohům a ochránit tvou církev...“ Z kaple se ozývaly úryvky šeptané modlitby. Několik bezesných listopadových nocí roku 1848 dovedlo modlícího se člověka k pocitu bezmoci a zoufalství. Hrabě Giovanni Maria Mastei – Ferreti, který jako papež už dva roky užíval jméno Pius IX., zažíval chvíle velké životní zkoušky. Byl v obležení povstalců v paláci Qurinal. K boji proti útočníkům neměl prostředky a pasivní obětí se stát nechtěl. Nazítří v převlečení uprchl na jih, daleko od Říma, kde byla mezitím vyhlášena republika. Z Neapole pak požádal císaře o pomoc proti osnovatelům krvavé revolty. Dostalo se mu jí. Rok 1848 byl osudný nejen pro rakouského císaře, ale i pro papeže. Pius IX. byl na stolci sv. Petra už dva roky a svou tolerancí vzbuzoval naděje světských liberálů a církevních modernistů. Šok z revoluce ho však radikálně a na celý život proměnil. Od zmíněného roku, už jako přesvědčený konzervativec, blokoval, brzdil a zatlačoval až do konce svých dnů. Rychle se tak dostal na pozice sil, které po roce 1848 ovládly habsburskou monarchii.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2017.
