Od antiky po první republiku
Zajímavá aukce
Jarní sezóna numismatických aukcí je v plném proudu a sběratelé jistě zaměří svůj zrak i na v pořadí již 8. aukci společnosti Macho & Chlapovič. V nabídce tohoto aukčního domu naleznete 560 zajímavých mincí, korunovačních a holdovacích medailí nejen uherských, ale i těch spjatých s našim územím. A také několik bankovek.
Sběratele keltských mincí jistě osloví položka #2 bratislavská hexadrachma, typ NONNOS s v y volávací cenou 3000 €. Aukce již tradičně nabídne širokou nabídku uherských středověkých nejen dukátov ých ražeb Karla Roberta, Zikmunda Lucemburského, Ladislava Pohrobka, Gabriela Bethlena, Juraje II. Rakocziho a Michala I. Apafiho. Zde stojí za v ypíchnutí tolarová ražba 1622 z kremnické mincovny, který naleznete pod číslem 48, je jedinečný nejen svou mírou v ýskytu, ale i jedinečnou zachovalostí. Druhá mince v pořadí, kterou nemůžeme opomenout je nagbaňský 5dukát Michala I. Apáfiho (#51). Tato ražba se nenachází ani ve velkých sbírkách Nemzeti muzea. Naleznete tam alespoň jeho tolarový odražek. Vy volávací cena startuje na 15 000 €. Aukce pokračuje habsburskými ražbami Ferdinanda I., Maxmiliána II., velmi oblíbeným Rudolfem II., mezi nimiž naleznete nejen kremnické ražby, ale i celou řadu těch českých.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.
Jan Žižka Vojevůdce očima medailéra
Posledních dvacet let můžeme sledovat zvláštní vztah naší společnosti k osobnosti Jana Žižky z Trocnova. Ateistická většina dnes Jana Žižku vcelku lhostejně míjí jako archiválii, která nemá dnešním lidem co říci.
Jen katoličtí konzervativci mají pořád jasno. Byl to lapka, zločinec, kacířa ničitel kulturních hodnot. Jeho památce v nedávné minulosti velmi
uškodila glorifikace ze strany našich marxistických teoretiků. Ti z něj, pro své propagační účely, vyrobili vůdce revolučních mas, bojovníka proti církvi, svého historického předchůdce.
Ke katolickému soudu dodávám, že Žižkova krutost se rovnala krutosti jeho protivníků a obojí odpovídalo charakteru středověkého válčení. Ke komunistické interpretaci husitského hnutí poznamenávám, že husité byli skuteční boží bojovníci a Žižka sám byl neochvějně věřící křesťan, který by s ateisty neztratil ani slovo.
Vzhledem k tomu, že mluvíme o člověku 15. století, mohli bychom už dnes právem očekávat
v hodnocení tohoto velkého husitského hejtmana nějaký konsensus. Ani podstatně větší národy si nedopřávají přepych obcházet největšího vojevůdce sv ých vlastních dějin. Jde však o osobnost, která polarizovala českou společnost již za svého života a od počátku vzbuzovala buď lásku, nebo nenávist. Obě strany si v ybíraly z Žižkova životopisu, ostatně dosti kusého, jen to, co se jim hodilo. Připomeňme si tedy několik detailů, které nám ho mohou přiblížit bez apriorních ideových soudů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
