Mincovnictví USA (5)
Zlatý věk
Politické tahanice, které vedly ke znovuobnovení ražby dolaru, skončily roku 1900 přechodem USA na zlatý standard. Novou kapitolu národního mincovnictví odstartovalo znovuzvolení Theodora Roosevelta v roce 1904. Energický prezident stál za vznikem mnoha inovativních a kontroverzních ražeb, dodnes považovaných za nejkrásněší mince v historii USA. Hospodářská krize nakonec přinutila zemi ke zrušení zlatého standardu a z oběživa zmizely zlaté mince.
Na cestě ke zlatému standardu
Po ukončení ražby dolaru se společnost rozdělila na dva tábory: příznivce bimetalického standardu tzv. „Silverites“ a zastánce zlatého standardu tzv. „Gold Bugs“. Druhý z táborů postupně získával převahu a zákon z roku 1875 proto umožnil výkup „greenbacks“ ve zlatě a drobných bankovek ve stříbře. Když koncem roku 1878 „greenbacks“ opět dosáhly hodnoty nominálu ve zlatě, opuštění bimetalického standardu bylo pouze otázkou času. Běžného člověka více než politické debaty zajímalo, zda je k dispozici dostatek oběživa pro každodenní transakce. Po zrušení half dime roku 1873 bylo stále těžší rozměnit 1/4dolar. Stovky věcí běžné denní spotřeby stály 10 centů a zákaznící platící quarterem (čtvrťákem) často dostali zpět jen dime a nebo reál v hodnotě 12 1/2 centu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
MISTŘI PADĚLATELÉ (1) Giovanni da Cavino a Nicolaus Seeländer
Pravá nebo falešná? Tuto otázku si sběratelé mincí kladou po celá staletí.
Falza ke škodě sběratelů nejsou záležitostí posledních desetiletí, již renesanční numismatici se museli potýkat s podvodníky vyrábějícími „rarity“. Kdo byli první padělatelé, co je vedlo k výrobě falz a podařilo se jim obelstít tehdejší sběratele?
Říká se že, padělání mincí je staré jako mince samy a totéž platí také padělcích mincí ke škodě sběratelů. Mince byly sbírány již v antice a zájem o ně neopadl ani v ranném středověku. V Itálii 14. století pak s příchodem humanismu vypukla doslova sběratelská horečka. Humanisté a šlechta fascinovaní „nově objeveným“ Římem začali utrácet obrovské sumy za antické umění a věci denní potřeby. Mezi první známé sběratele mincí patřil i florentský básník a učenec Francesco Petrarca (1304–1378), který se na základě studia ikonografie a epigrafiky snažil spojit jemu předložené římské mince se zprávami antických autorů. Numismatika byla od počátku výsadou mocných a bohatých. Italské šlechtické rodiny jako Sforza v Miláně, Este ve Feraře a Medici ve Florencii rozmnožovaly své sbírky po mnoho generací. Inventář sbírky vyhotovený rok po smrti bankéře a politika Cosima de Medici (1389–1464) obsahoval 100 zlatých a 503 stříbrných antických mincí.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.
