Vzácny pražský groš
Václava II. z nálezu Melčíc-Zemianskeho Lieskového
Počas analýzy jedného z najväčších pokladov grošov Václava II. zo Slovenska, ktorý bol nájdený v roku 1980 v Melčiciach-Zemianskom Lieskovom objavili autori jeden unikátny exemplár tejto mince. Nález pozostával pôvodne z približne 830 mincí, z ktorých bolo 101 pražských grošov Václava II. Zvyšok tvorili viedenské fenigy rakúskych panovníkov vládnucich v rokoch 1251-1330.
Ide o razby od Přemysla Otakara II. (1251-1276) až po Fridricha Pekného (1314-1330). Aj z uvedeného krátkeho popisu je zrejmé, že ide o pomerne zaujímav ý poklad mincí. Jeho prvoradý v ýznam spočíva v tom, že excelentne odráža menového pomery na území dnešného Slovenska v 20-tych rokoch 14. storočia. V tomto období tu patrili medzi dôležité platidlá práve pražské groše a viedenské fenigy. Z toho dôvodu je smutné, že dosiaľ nedošlo k detailnému publikovaniu tohto nálezu. Uvedený nedostatok pravdepodobne nebude možné odstrániť ani v budúcnosti, lebo časť mincí je nenávratne preč. Napriek tomu sa z celkového počtu 101 pražských grošov podarilo analyzovať 38 mincí, medzi ktor ými sa nachádza niekoľko zaujímavých exemplárov.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
František II./I. Císař ve stínu Napoleona
„Kol dokola Čechů chlouba a uprostřed stojí trouba,“ vtipkoval Karel Havlíček Borovský na účet císaře Františka II. Trochu neprávem.
Pro vlastenectví Čechů sice císař neměl pochopení, ale během napoleonských válek měl těžší starosti. A blaho císařství pro něj bylo prvořadé. Jaký byl muž, který bezmezně věřil v Metternicha a milovanou dceru vydal svému největšímu nepříteli?
Málokterý panovník v našich dějinách přebíral vládu za tak vypjatých okolností jako František II. A o dramatické situace nebyla nouze po celou dobu jeho dlouhé, třiačtyřicetileté vlády.
Když se František II. roku 1768 narodil, o tom, že se jednou stane císařem, nebylo rozhodnuto. Jeho babičkou sice byla Marie Terezie, avšak jeho otec Leopold II. byl až jejím třetím synem (resp. druhým nejstarším, který se dožil dospělého věku), takže vláda připadla Leopoldovu staršímu bratrovi Josefu II. Ten však neměl mužské potomky, a tudíž žádného dědice trůnu. Teprve tehdy se císař začal rozhlížet po nástupci u dětí svého bratra Leopolda, který vládl v Toskánsku. Oblíbil si především svého nadaného synovce Františka. Prosadil si, aby se chlapec přestěhoval z rodné Florencie do Vídně a císař tak mohl na jeho výchovu osobně dohlížet.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
