Výrobní defekty na mincích (1) Stručný pohled do historie výroby mincí
Mincovní technika je vždy charakteristická pro určité historické období a mění se s technickým pokrokem.
Budeme se proto nejprve zabývat způsoby odpovídajícími dobové technické úrovni, kterými bylo zejména v našich historických zemích v průběhu desíti staletí v mincovnách zajišťováno mincovní dílo. Konečným produktem tohoto souboru na sebe navazujících výrobních činností byla ražená mince.
Mincovní dílo se zjednodušeně řečeno skládalo ze třech základních fází: A - přípravné (příprava mincovního kovu: jeho čištění od zbytkových příměsí z hutní výroby, legování pro získání mincovní slitiny předepsané ryzosti, lití cánů a jejich žíhání), B – mincířské (výroba střížků: zhotovování plátů a jejich úprava klopováním a kvečováním, žíhání a bělení, vážení) a C – pregéřské (ražení mincí). Dříve než se mohlo přistoupit k finální fázi celého náročného technologického procesu tj. k vlastní ražbě mincí, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila a dodala mincovní razidla. Je pochopitelné, že i výroba razidel prošla v průběhu staletí řadou proměn – od puncovní techniky 10. století, přes umělecky vrcholnou dobu rytých obrazů českých denárů 12. století zpět k puncovní technice doby grošové a tolarové až ke strojové výrobě již velmi blízké té dnešní. Pokud se týká vlastní ražby mincí i ona prošla složitým vývojem od ruční ražby přes první jednouché stroje k technicky vyspělým mechanickým ražebním lisům.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
Tlustý pražský groš Letmé setkání s vzácnou mincí
Tlustými mincemi nazýváme vzácné speciální ražby grošové měny, které byly zhotovovány sice běžnými razicími kolky, ale na mnohem silnějším střížku.
Tak vznikly mince s několikanásobnou až mnohonásobnou vahou, než která je pro jednotlivé nominály stanovena mincovním řádem.
Přestože mincování tzv. tlustých grošů a drobných peněz je písemnými prameny doloženo až na sklonku 15. století, jeho počátky v Čechách jsou kladeny do doby panování Jana Lucemburského.
Podle staršího výkladu byly tyto mince na tlustém střížku raženy původně ve Francii, snad na zkoušku, jako „piedsforts“ (chlubné mince). Tam bylo ražení obdobných mincí obvyklé již od konce 13. století. Skutečnost, že Jan dlouho ve Francii pobýval, může tento vliv na české mincovnictví potvrzovat.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
