Vyšší medailérská škola v Jablonci nad Nisou Výstava absolventských prací
Již po sedmnácté od vzniku Vyšší odborné školy, která vznikla při Střední uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou, proběhla v jejích prostorách výstava absolventských prací studentů třetího ročníku VOŠ.
Výstava probíhala ve dnech 11. až 14. června 2013 a nabízela ke zhlédnutí závěrečné práce sedmi studentů, kteří letošní rok úspěšně ukončili studium. Závěrečná výstava završila jejich působení na škole v roli studentů a zároveň byla příjemnou tečkou za celoročním obdobím realizace jejich diplomových prací. Pojďme se nyní na tento proces realizace blíže podívat.
Celý proces tvorby závěrečných prací odstartovalo zadání témat absolventských prací jednotlivým studentům na začátku školního roku v září. Každému ze studentů bylo zadáno jiné téma, všichni měli ale stejné technické omezení dané zadáním, a to vytvořit práci ve formě kulaté, ražené medaile. Studenti nejdříve začali kreslením skic, zachycovali výtvarné nápady nejlépe vystihující jim zadaná témata. Tyto skici postupně vykrystalizovaly do podoby finálních kresebných návrhů následně převedených do podoby sádrových modelů rubu a líce budoucích medailí. Podle sádrových modelů pak studenti začali vytvářet ve školních dílnách razicí nástroje. Po zhotovení těchto nástrojů a jejich tepelném upravení proběhla samotná ražba medailí, částečně ve školních dílnách a částečně ve firmě Znak Malá Skála v. d. Díky velkorysému přístupu ze strany vedení této firmy je škola schopna dlouhodobě razit i ty technologicky nejsložitější medaile.
Odražky medailí studenti dále opracovali, povrchově upravili pískováním, patinováním a lakováním. Vzniklé medaile byly spolu s kresebnými návrhy, sádrovými modely a razicími nástroji nainstalovány v prostorách školního ateliéru a celá tato prezentace byla připravena nejdříve pro samotnou absolventskou zkoušku, konanou 10. června 2013 a poté následující výstavu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013.
Jak se dělá mincovna (21)
Jak jsem potkal naše prezidenty
Už je to hodně dávno, co moji prarodiče vzpomínali, jaké to bylo za císaře pána a kdy začala ta Velká válka. V loňském roce už to bylo 100 let. Můj otec, narozený v roce 1915 zažil tuto těžkou dobu jako novorozenec a svůj život sdílel pod vedením našich prezidentů. Doba Klause a Zemana už ho minula. Názory na jednotlivé prezidenty měl pevně vyhraněné, a tak se nelze divit, že je snadno přenesl i na mě. Masaryk a Beneš se v naší rodině těšili velké vážnosti. Socialističtí prezidenti, vyjma Ludvíka Svobody, byli bráni jako komunističtí pohlaváři, kteří se ke svému úřadu dostali díky vedoucí úloze strany, a tomu odpovídalo jejich prezidentování. Naopak Václavu Havlovi věnoval vždy svoji přízeň.
Otec celý život pracoval jako rolník, nikdy neměl šanci, aby se s některým prezidentem osobně setkal. Snad po tom ani netoužil. Mně osud připravil zcela jiné úkoly. Potkávat se s prezidenty nepatřilo přímo do mé pracovní náplně, ale s jejich úředníky jsem měl co do činění. Za prezidentování Václavů Havla a Klause, se stali obchodními partnery České mincovny. Prvotní styky s hradními zaměstnanci mi zprostředkoval kamarád Jaroslav Šafařík, kterého jsem znal jako funkcionáře Československé strany socialistické v Jablonci nad Nisou.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
