Češi si koupili celé Braniborsko. Platili zlatem
Braniborsko je dnes jedna ze 16 spolkových zemí Německa, která obklopuje Berlín.
Praha, Barlín - Braniborsko je dnes jedna ze 16 spolkových zemí Německa, která obklopuje Berlín.
Toto historické území v severní části Německa bylo v 6. století osídleno slovanskými kmeny, zejména Havolany (Stodorany) a svazem Luticů. Panovnickou moc zde konsolidoval v l.polovině 12.století havolanský kníže Přibyslav. Později za vlády Askánců (1157 – 1319) se obyvatelstvo Braniborska poněmčilo.
Jako Braniborské markrabství bylo od roku 1157 nezávislým státem. Počátky intenzivních styků Braniborska a Českého státu vznikly v 2.polovině 13.století. Braniborské markrabství bylo spojencem českého krále Přemysla Otakara II. Po té co padl tento český král zabránily braniborské jednotky v obsazení a ovládnutí Českého království Rudolfem Habsburským.
Během expanze Karla IV. na sever bylo Braniborsko 2.10.1373 připojeno k Českému státu.
Karel IV. získal Braniborsko od Otty V. der Faule z rodu Wittesbachů. Zaplatil za něj 500.000 zlatých mincí a odstoupil část České Falce. Téměř 2 tuny zlata, které zde Karel IV. investoval pocházelo z dolů ležících na českém území. České zlato tak významně napomohlo rozvoji českého království. Florény otce Karla IV., českého krále Jana Lucemburského byly vůbec první české zlaté mince a staly se oblíbeným mezinárodním platidlem.
Karel IV. správně přikládal Braniborsku velký význam. Dobře odhadl význam Braniborska jakožto významného geopolitického území, protože později se stalo Braniborsko geopolitickým jádrem Pruska a Německa.
Braniborsko ve svazku Zemí Koruny české setrvalo do roku 1415, kdy je císař Zikmund převedl za 400.000 zlatých jako říšské léno na Hohenzollerny, kteří zde pak vládli až do roku 1918.
Jak to tenkrát proběhlo Odpovídá Jaroslav Moravec z ČNB
Jak měnová odluka před dvaceti lety proběhla jsme se zeptali i jednoho z nejpovolanějších,
přímého účastníka – Jaroslava Moravce z odboru peněžního oběhu a ochrany platidel ČNB.
Jaký je váš pohled na celou reformu zpětně po 20 letech, co se povedlo?
Oddělení měny České republiky od bývalé měny československé, zvané měnová odluka či správněji rozluka, byl složitý systém právních, ekonomických a organizačních opatření. V oblasti hotovostního peněžního oběhu znamenala nejprve provizorní označení hodnotově rozhodující části oběživa způsobem osvědčujícím jejich platnost jen na území České republiky (z několika možných technických řešení byly zvoleny bankovkové kolky) a posléze přípravu nových bankovek a mincí samostatné České republiky, z nichž většina dosud obíhá.
Oddělení měny v roce 1993 se obešlo bez jakýchkoliv závažných problémů určitě díky kvalitní přípravě, v níž se tvůrci rozluky inspirovali i dokumenty Rašínovy měnové odluky v roce 1919. Ale zejména díky reakci veřejnosti, která se i přes nedobré zkušenosti s peněžními reformami v letech 1945 a 1953 chovala netypicky disciplinovaně, neuchýlila se k nákupům zboží a výběrům hotovostí. Obyvatelstvo se naopak předzásobilo hodnotami bankovek nepodléhajících okolkování a uložilo své hotovosti na bankovní účty, čímž několik dnů před oddělením měny pokleslo množství peněz v oběhu o více než polovinu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013.
