Cena zlata na novém maximu
Cena zlata v úterý pokračovala v růstu a dosáhla nejvyšší úrovně v historii. Troyská unce zlata (31,1 g) se prodávala za 1036, 6 dolaru.
Cena zlata v úterý pokračovala v růstu a dosáhla nejvyšší úrovně v historii. Troyská unce zlata (31,1 g) se prodávala za 1036, 6 dolaru.
Posledního maxima dosáhlo zlato v březnu 2008, kdy se troyská unce prodávala za 1032 dolaru.
Cena zlata bude v růstu nadále pokračovat. Hlavní příčinou je oslabující dolar.
Dolar výrazně oslabil po zprávě, že ropné státy Arabského poloostrova tajně jednají s Ruskem, Čínou, Japonskem a Francií o tom, že by v budoucnu nahradily dolar v obchodu s ropou košem měn.
V příštích třech až šesti měsících se dočkáme dalších rekordů. Další pokles dolaru je totiž všeobecně očekáván.
Vedle zlata roste cena i dalších drahých kovů.
Rostou taky ceny důlních společností, jako např. Kazkhyms (o 6,9 procenta), Randgold (5,3 %), Antofagasta (3,5 %), Vedantan (4,5 % ) nebo AngloAmericana (4,4 %)
Úvod do grošového období (6) České mincovnictví grošové doby (2)
V období husitské revoluce ustává ražba pražských grošů. Přestože z kutnohorské mincovny vychází ještě několik let po smrti krále Václava IV., děje se tak de facto ilegálně z původních razidel se jménem a titulem zesnulého krále.
Zrno (obsah drahého kovu) jak grošů, tak i drobných peněz se čtyřrázem, které se nyní stávají prakticky jedinou domácí mincí, se záhy povážlivě snižuje tou měrou, že kronikáři brzy mluví o groších a penězích „z půhé mědi ražených“. V letech 1420 a 1421, kdy monopolní královskou mincovnu v Kutné Hoře ovládala strana katolická, razili husité svoji drobnou minci také v Praze.
Pro ražbu drobné mince i pražských grošů v počátcích revoluce použili husité zkonfiskovaného stříbrného majetku včetně církevních kalichů. Nedostatek kvalitního kovu a soustavná potřeba peněz si vynutila vydání prvních kreditních platidel (mince bez vnitřní hodnoty) – tzv. flútků. Kronikář o tom zaznamenal: „… A potom, když se jim stříbra nedostávalo, dělali peníze z půhé mědi... a těm říkali flútky.“
Špatná jakost husitských grošů se stala příčinou vybíjení speciálních značek – tzv. kontramarek na kvalitní groše. Tyto kontramarky začala přidávat na pražské groše jihoněmecká města jako označení pro bernou minci při městských trzích. Záhy se k nim připojila i další města zejména bavorsko-švábského a westfálského mincovního okruhu. Dnes známe na 240 kontramarek, jež nesly většinou podobu stylizovaného městského znaku a byly do plochy grošů vybíjeny jako drobné punce. Nezřídka lze najít i groš s několika – 2, 3 i více vybitými kontramarkami, jak jej označilo postupně za bernou minci několik měst. Za zvláštnost můžeme v tomto směru označit kontramarky moravských měst Jihlavy (ježek – Jihlava = německy Iglau = v doslovném překladu Ježkov) a Brna (orlice – městský znak).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
