Jak se dělá mincovna (2) Jak vznikla myšlenka založit mincovnu
Než se dostanu na samotnou podstatu problému, musím se vrátit ve svých vzpomínkách do roku 1992, kdy bylo jasné, že se Československo (ČSR) rozpadne, daleko zpět do vysokoškolských let.
Jedná se o období mezi roky 1966 až 1971, kdy jsem v Praze studoval na VŠE. Do té doby jsem byl přesvědčen, že ČSR je moje milovaná republika, která nemá žádné vnitřní problémy.
Tak jsem se tomu učil ve škole a slyšel všude kolem sebe. A Slováci jsou naši bratři. Že tomu tak nebude navždy, to jsem pochopil, až když jsme občas jako studenti v Praze flámovali se svými slovenskými spolužáky. Najednou jsem nechápal, že v povznesené náladě a bez zábran Slováci velebí období Slovenského štátu a vykřikují hesla, kterým jsem vůbec nerozuměl. Svůj vztah ke slovenským spolužákům jsem nezměnil, ale bylo mi jasné, že není něco tak, jak jsem si do té doby myslel. Doba po roce 1968 mi pak potvrdila, že v Čechách je to trochu jiné než na Slovensku. Vůbec mi nešlo do hlavy, proč existuje tolik odlišností
ve státoprávním uspořádání mezi oběma částmi jedné republiky. Když přišel listopad 1989, to už jsem měl mnoho životních zkušeností a bylo mi jasné, že Československo se nemůže pohromadě dlouho udržet. Znova jsem si vybavil nacionalistické řeči svých bývalých spolužáků. Pozorně jsem sledoval odlišné vystupování českých a slovenských polistopadových politiků a bylo zřejmé, jak to s celistvostí republiky myslí vážně.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012.
Prezident Emil Hácha
Český právník a státník na medailích
V září 1938 byl pod nátlakem britské a francouzské vlády a pod hrozbou nacistické agrese donucen prezident Edvard Beneš přijmout Mnichovský diktát, vydávající nacistickému Německu bez boje českomoravské pohraničí. Československý stát se stal obětí nacistické rozpínavosti a k německému záboru se přidal ještě zábor maďarský a polský na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině.
Na znamení nesouhlasu s nepříznivým vývojem prezident Beneš již 5. října 1938 abdikoval a vzápětí potom odletěl do zahraničí. Ani v těžkém pomnichovském období a za druhé světové války nezůstal prezidentský úřad v Praze neobsazen. Po Mnichovu úřad zastával Doc. JUDr. Emil Hácha, alpinista, věřící člověk, výtečný právník evropské úrovně a milovník umění. Byl a patrně i zůstane jedním z nejkontroverznějších českých a československých státníků v dějinách dvacátého století. Tento po desítky let symbol zrady a kolaborace s okupanty však vzdoroval před více jak třemi čtvrtinami století hrubému nátlaku Adolfa Hitlera tvrdošíjněji, než se dosud vědělo, a proto se v období po roce 1989 hodnocení osobnosti prezidenta Háchy značně proměnilo.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.
